Kapitola 3.- Únos

30. dubna 2013 v 12:20 | Ilía |  Dobrá krev se nezapře

Tak jsem se dneska trochu rozepsala :D doufám, že vás to nepřestane bavit v půlce, protože to nejlepší je až na konci :)




Čas utekl jako voda a konečně nastal ten večer, kdy měla dvojčata přijít na svět.
Nëlon už tři hodiny přecházel přede dveřmi jejich ložnice a uvažoval, proč to trvá tak dlouho. Právě když si pomyslel, že pokud do pěti minut někdo nepřijde, asi se tady zblázní otevřely se dveře a v nich stanul starý elf. Sice mu na tváři pohrával lehký úsměv, avšak čelo se mu lesklo potem.
Král se na nic neptal a se zatajeným dechem vstoupil dovnitř. Poklekl u postele a usmál se na své děti. Měly ty nejkrásnější tváře, jaké kdy viděl. Ležely v Ali- iwienině náruči a dívaly se na svět hlubokýma, šedýma očima. Jeho očima.
Královu pozornost upoutaly Erëniny vlásky. Vlnily se jí kolem špičatých oušek. Měly barvu červánků, které se objevují těsně před západem slunce. Ali- iwien si všimla jeho pohledu a usmála se.
,,Zvláštní viď?! Rudé vlasy měly vždy jen Ony."
Králi se toto téma nezamlouvalo, a proto úspěšně odvedl Ali- iwieninu pozornost jinam. Pak to už ale nevydržel, naklonil se k ní a řekl: "Neboj se… naše dcera se k nim nepřidá. To vím s naprostou jistotou!"
Úkosem na něj pohlédla. ,,Ano, ale teď už jsem unavená, a ty jistě také. Běž si lehnout."
Král vstal, políbil všechny tři na čela a odešel.
V polovině chodby k náhradní ložnici ho ale zastavil zvuk, který tu v tuhle noční hodinu neměl co dělat. Byly to lehké kroky. Než mohl Nëlon nějak zareagovat vynořil se za rohem jeho rádce Andil. Vysoký elf s dlouhými bílými vlasy zapletenými do copu, ve středních letech a nyní oblečen do noční košile.
Zastavil se před králem a nacvičeným, sebevědomým tónem pravil:,, Můj pane, ve velké hodovní síni sedí cizinec. Se mnou mluvit nechce. Neřekl mi ani slovo, tak jsem šel pro vás." Odmlčel se a poté tiše dodal:,, Myslím, že je to člověk."
,,Člověk!?" zahřměl Nëlon. ,,Jak se sem mohl dostat člověk! Cožpak stráž nehlídá všechny hradby a brány do hradu?!" hřímal král.
,,Ano pane. Mě je to také záhadou. Nesundal si však kápi, proto jsem nemohl určit, zda je naší rasy. Vedle něj ale ležel list se vzkazem. Psalo se v něm, že je cizinec, že ho stráž pustila do hradu bez otázek, a že s vámi potřebuje mluvit. Ihned" vychrlil ze sebe jedním dechem Andil, jako by to chtěl mít co nejdříve za sebou.
,,No dobře," řekl unaveně Nëlon, který měl za dnešek překvapení až po krk. ,,Tak mě k němu doveď."
Andil se uklonil, otočil se na podpatku a vydal se chodbou nazpět. Když došli ke dveřím hlavní hodovní síně, uklonil se podruhé a otevřel je králi, aby mohl vstoupit.
Jakmile za sebou Nëlon uslyšel zaklapnout kliku rozhlédl se po temné místnosti. Uvědomil si, že takhle potmě v síni ještě nikdy nebyl. Za světla se této místnosti nemohla rovnat žádná jiná v Möllenu, avšak teď, když tu hořela jen jedna svíce, působila na krále strašidelně, magicky. Nejradši by si šel rychle lehnout, avšak měl se tu s někým setkat. Rychle zabloudil očima po místnosti a jeho pohled skutečně spočinul na postavě zahalené od hlavy až k patě v černé. Dotyčný seděl, ale obličej měl položený na stole.
,,Taková drzost," pomyslel si král. ,,Vytáhne mě až sem a než přijdu ani se neuráčí zůstat vzhůru." Rázným krokem přešel ke spáči, nasadil masku přísného muže a zatřásl mu za rameno. Nic. Král se zamračil a zatřásl s ním ještě jednou. Pořád nic.
Teď už to v Nëlonovi vřelo. Vztáhl ruku a sundal tomu drzounovi kápi z obličeje. Musel se přichytit stolu, aby to s ním nepraštilo o zem.
Skutečně to byl muž. Nebyl to člověk, nýbrž elf, a ne ledajaký elf, ale rovnou člen královské stráže. Zřejmě byl omráčený. V puse měl nacpaný roubík, svázané ruce i nohy, a z jednoho ucha mu nehezky tekla krev.
Nëlon ho začal rychle rozvazovat. Vytáhl mu látku z úst a přitom si všiml, že vojákovi chybí jeden zub.
Musel se bránit opravdu statečně, pomyslel si král. Teď už byl dokonale probuzený. Rozeběhl se ke dveřím. Prudce je rozrazil a na prahu vrazil do Andila.
,,Dones vodu," rozkázal mu příkře. Rádce se otočil a bez otázek běžel pryč.
Král v síni otevřel všechna okna, na která dosáhl a čekal u vojáka.
Za chvíli se vrátil Andil. Nëlon si od něj vzal vodu a přimo před vyjeveným rádcem ji vychrstl zraněnému do obličeje. Voják se začal probírat a o pár minut později už vysvětloval, co se stalo.
Bylo něco po půl dvanácté. Najednou hlídka zahlédla někoho na koni. ,,Byl to krásný kůň," řekl voják. Takového jsem viděl jen jednou."
,,Cizinec byl sám, ale myslím, že museli být přinejmenším dva," dodal opět. Přijel až k bráně a promluvil :,, Vojáci, cožpak nepoznáváte svého kapitána Sontalira?"
,,A vy jste ho ani nezkontrolovali? Vždyť kapitán zemřel v bitvě před sedmdesáti lety!" řekl zdrceně Nëlon.
,,Kdyby jste ho slyšel můj pane," hájil se voják. ,,On mluvil naprosto stejně. I ten kůň jako by byl jeho. U boku se mu houpal jeho meč… a tak jsme ho pustili," přiznal zahanbeně elf.
Asi za půl hodiny se potom střídaly stráže. Na hradbách bylo tolik elfů, že nikdo nevěděl, kdo už odešel a kdo ještě ne. ,,Asi v tom okamžiku mě museli střelit. Pamatuju si ještě, jak jsem scházel z věže a pak jen bolest v pravém uchu," skončil voják a hleděl do podlahy.
,,No dobře," řekl Nëlon. ,,Ale PROČ?! Proč na nás zaútočili. Se sousedními zeměmi žijeme v míru. Tak proč nás nepadli."
,,Králi," začal Andil, když v tom ho přerušil strašlivý randál. Všichni překvapeně vzhlédli a v tu chvíli do hodovní síně vtrhla Ale- iwien a Lastonem v náruči.
Dítě křičelo, ale to nebylo nic proti jeho matce. Královna ječela jako by ji na nože brali. Přiběhla k Nëlonovi a s hlasem plným beznaděje řekla: ,,Unesli ji. Ukradli moji holčičku." Král byl v tu chvíli na nohou. Z tváře mu vymizela veškerá barva a rozběhl se ze dveří. Bral schody po třech. Chvílemi se mu zdálo, že letí. Za sebou slyšel Andila s Ali- iwien.
Konečně doběhl na nádvoří a z plných plic zařval: ,,Obsadit hradby! Unesli princeznu! Nenechte je uniknout!" Elfové jako by se probrali ze sna. Urychleně začali bystrýma očima hledat sebemenší podezřelý pohyb. ,,Támhle je!" zakřičel najednou někdo a opravdu. Mezi dvěmi věžemi se pohybovaly dvě malé postavy a jedna z nich něco nesla.
Nëlon křikl na vojáky: ,,Hlavně nestřílejte," a vyběhl za únosci. Ti zatím zpozorovali, že jsou prozrazeni a dali se tryskem ke koním. Kdyby byl král člověk, určitě by rozkázal, ať vojáci postřílí zvířata, než na nich mohli zločinci uprchnout. Ale byl elf. Nemohl to udělat. Odjakživa miloval přírodu a nemohl ty nebohé koně nechat zemřít, i když k tomu v tuto chvíli neměl daleko. Byl pološílený strachem.
Už běžel přes louku. Pomalu se k nim přibližoval, ale jak se v krátké chvíli uvědomil, bylo pozdě. Únosci se vyhoupli na koně a Nëlon v poslední chvíli spatřil prstýnek rudých vlasů. Králi se zatmělo před očima a padl na kolena do orosené trávy.
Jezdec, který Erëne nesl v náruči se otočil a Nëlon zahlédl jeho oči plné ledového uspokojení. Poté zaslechl pomstychtivý hlas, který zvolal: ,,Na památku. Abys nikdy nezapomněl na tuto chvíli." Jezdec s těmito slovy uchopil pramen dívčiných vlasů a trhl.
Erëne propukla v pláč, ještě než se pramen snesl do vlhké trávy. Únosci otočili koně a nejednou byli pryč.
Vycházelo slunce.
Nelon se pomalu otočil a spatřil, jak k němu z posledních sil klopýtá jeho žena. Lastona držel Andil. Podívala se mu do očí a pak omdlela.
Od této chvíle celých sedmnáct let mu v hlavě zněl hlas: To kvůli ní. Kvůli mé malé holčičce. Kvůli Erëne I., Nositelce ohně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Frána Frána | Web | 30. dubna 2013 v 20:46 | Reagovat

Páni, teď se to rozjíždí :D Myslím, že takhle, když to je rozepsané, je to mnohem lepší, nebo alespoň mě se to tak líbí ještě víc než předtím. Už jsem moc zvědavá na další díl, jak to s Erëne dopadne :)

2 Ilía Ilía | Web | 30. dubna 2013 v 22:21 | Reagovat

Děkuju :D jsem ráda, že se ti to líbí :)

3 the-hunter the-hunter | Web | 5. května 2013 v 11:02 | Reagovat

Souhlasím s Fránou, že tohle už byla pořádná akce :D. Chudák Erëne, i když tohle z ní asi udělalo dokonalou hlavní hrdinku.
Jen drobné rýpnutí - možná, že to mají elfové jinak, ale nerodí se náhodou děti bez vlasů? Nebo jenom s takovým chmýřím, ze kterého by se lokny rozhodně řezat nedaly?

4 Ilía Ilía | Web | 5. května 2013 v 16:30 | Reagovat

:D No v první verzi to tak bylo (jak, že neměli vlasy) :D... fakt nevím jak to mají elfové, protože tohle se nikde nepíše, ale když si představím elfa, tak ho vidím s dlouhýma vlasama. Tak jsem si řekla ,,proč ne" :D

5 Ilía Ilía | Web | 5. května 2013 v 16:34 | Reagovat

omlouvám se za chyby.. seká se mi počítač... a mám špatnej den :D

6 Džejn Džejn | Web | 21. května 2013 v 8:29 | Reagovat

Už sa to začína hýbať. Dobrá kapitola. Naozaj to vyzerá byť zaujímavý príbeh. Tiež ma trochu prekvapili tie vlasy, ale nakoniec prečo nie. Je to fantasy, kde je dovolené všetko. Takže som si na to rýchlo zvykla :)

7 Victoria Victoria | Web | 30. května 2013 v 20:14 | Reagovat

Tak to je SUPER! Pěkně nás napínáš, Ilío, to ti teda povím :-D. Je mi líto, že Erëne unesli. Napadlo mě, že třeba kvůli pomstě. Kdo ví :-). Každopádně jdu na další kapitolu :-D

8 Ilía Ilía | Web | 31. května 2013 v 21:44 | Reagovat

[7]: Děkuju. To vždycky potěší, když se kapitola líbí :) zlepšila jsi mi den :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama