Kapitola 6.- Úklady 2/2

6. června 2013 v 15:54 | Ilía |  Dobrá krev se nezapře
Takže je tu další kapitola. Trochu opožděně, ale jak jsem už psala v nějakém předchozím článku.. Lenost je hrozná věc :D
No nic. Jsem zvědavá na váš názor, tak pište, pište, pište :DD


Ali- iwien stála pod stromem a hleděla na proděravěný terč. Po tvářích jí kanuly slzy. Natáhla ruku a s rozpolcenými pocity se dotkla díry přesně uprostřed, která byla daleko hlubší, než všechny ostatní. Nemohla uvěřit tomu, co před chvílí vyslechla. Tomu, že to Nëlon dovolil. Slíbil jí to... a i přes svůj slib…

***

Král seděl v křesle a se zachmuřeným výrazem přemítal, zda to co učinil, bylo moudré.
Jistě… miloval svého syna. Laston ho doposud nikdy nezklamal. Je samozřejmé, že chce nasbírat zkušenosti. Měl se stát králem.
Tak proč měl pocit… proč... proč měl ten zatracený pocit, že to bylo špatné.
Znáš odpověď, pomyslel si a vydechl zadržovaný vzduch z plic. Věděl, co je špatně- nehledě na slib, který dal královně.
Jedině oni dva znali pravdu o Erëne.

***


Laston stál uprostřed svých komnat a přimhouřenýma očima se rozhlížel kolem sebe. Nechtěl tohle všechno zahodit a prostě odjet. Došlo mu to až teď. Až v tuto chvíli, kdy pěnil vzteky. Nemohl uvěřit tomu, že otec tak snadno svolil.
"Můžeš odjet ještě dnes večer," napodobil věrně jeho hlas. Vztekle zařval a smetl ze stolu všechny věci, co na něm byly, jako by se nejednalo o nic víc, než suché listí. V očích se mu zalesklo a náhle zčernaly. Ztmavly tak, že kdyby se do nich v tuto chvíli někdo podíval, propadl by se do těch nejhlubších koutů Lastonovi mysli a nedostal by se zpět, i kdyby se ho Laston rozhodl pustit.
"To by se ti tak hodilo, že tati?!" zakřičel. "Kdybych se nevrátil. Pak bys mohl dát korunu tomu, kdo opravdu za něco stojí." Těžce oddechoval a pak, hlasem, který se tomu jeho vůbec nepodobal, řekl: "Vlastně, proč bych jí měl hledat?! Jak mocná musí být, když ji unesli už jako mimino. To by mi ještě chybělo, aby mi trůn vyfoukla vlastní sestra. Ano, radši jí nechat- ."
Náhle podivný lesk v jeho očích pominul. Laston se chytil za hlavu a skácel se na postel do měkkých peřin. Chvíli tak ležel, ale když v sobě našel dost sil, postavil se a začal sbírat věci, které v návalu vzteku shodil ze stolu. Musí se přichystat na cestu.

***

"Marlin, je čas," zavolala Hellen na sestru do druhého patra. Neslyšela zaskřípat ani prkno v podlaze. Marlin se svou sestrou nemluvila od chvíle, co přišla domů. Hellen to věděla, ale přesto…
Povzdechla si a vydala se nahoru. Šestý schod trochu zavrzal. Musíme ho dát opravit, pomyslela si Hellen a pokračovala dát. Nijak moc nespěchala. Netoužila mluvit s Marlin, ať už byla rozhněvaná, nebo ne.
Hellen uslyšela, jak v místnosti napravo něco tlumeně dopadlo na podlahu. Tam, kde byl pokoj Marlin. Dívka přistoupila ke dveřím. Zvedla ruku a opatrně zaklepla. Nic se nestalo. Vzala za kliku a stiskla. Opět nic. Dveře nepovolily.
Hellen se začínala zlobit. Chápala, že s ní Marlin nechce mluvit, ale teď už jí nedá ani šanci se omluvit. Šanci říct jí, že má pravdu?! Chová se jako malá.
"No tak Marlin," zakřičela přes dveře a ještě jednou na ně zabušila. Ani teď se neozvala žádná odpověď. Ale co, pomyslela si. Ať si tam zůstane. Vztekle kopla do dveří a sešla ze schodů do svého pokoje.
Podívala se na sváteční šaty, které ležely na lůžku. Měla by se připravit a pustit Marlin z hlavy. Není to její vina, že se chová jako dítě. Matka jí toho vždy dovolovala až příliš. Už od mala je taková. Myslí si, že je něco víc než všichni ostatní. Jako královna. Že si může dělat, co se jí zachce.
Helleninu tvář zahalila maska hořkosti. Odjakživa jí křivdilo, když si Marlin něco vydupala.
Ona nikdy nebyla nikde ponížená. Nikdy nebyla potrestaná, když provedla nějakou špatnost. Nikdy. NIKDY!! Nikdy si nemusela nic vybojovat úplně sama.
"A proč!" zakřičela. "Protože je mladší. Marlin sem, Marlin tam." Najednou se jí v hlavě ozval hlásek. Mlhavá vzpomínka na jeden den. Jeden z mnoha dní, kdy Marlin něco vyvedla. Tehdy urazila dceru jednoho bohatého obyvatele vesnice. Ten den jejich matka Hellen řekla: "Proč jsi jí nezastavila. Ona je ještě skoro dítě. Neví, co se sluší. Ty jsi starší Hellen. Uvědom si to a začni se o ni konečně starat. Je to tvoje sestra…"
Hellen se celá třásla, když si na tu potupu vzpomněla. Slyšela to celá vesnice. A kdo se tehdy zlobil na Marlin?! Nikdo!! Všichni vrhali opovrhující obličeje jen na ni- na Hellen. To ona všechno odnesla, když Marlin něco zpackala.
"Já se starám, matko! Pořád. Jednou bys to mohla taky zkusit," vykřikla. Nohy se pod ní podlomily a ona klesla na podlahu. Zoufale se snažila utírat slzy, které jí jako proudem tekly po tvářích. Musí se přece vzchopit. Přežila jsi to tolik let, říkala si v duchu. Teď to nebude o nic těžší.
Ale bylo. Celá se otřásala potlačovanými vzlyky a nemohla tomu nijak zabránit. Připadala si hrozně slabá. Když viděla, že to k ničemu není, přestala se přemáhat. Schoulila se do klubíčka na malý kobereček vedle postele a vyčerpáním usnula.

Když se Hellen probudila, byla venku tma. Muselo být dávno po zábavě. Z přízemí se neozývaly žádné zvuky. Všichni nejspíš už spali. Pro jistotu však přešla ke dveřím a vykoukla na chodbu. Nikde nikdo. Dole se nesvítilo, ale když se zaposlouchala, uslyšela, jak se matka ve své ložnici převaluje. Neměla teď klidné spaní. Hellen jen zadoufala, že si nezapomněla vzít léky, které jí předepsal doktor. Vyčítala si, že usnula. Měla na ni dávat pozor. Měla na ni dohlížet.
Dívce se už vůbec nechtělo spát. Vrátila se tedy do pokoje, omotala si kolem ramen teplý šál a sešla ze schodů dolů. Potichu rozsvítila svíčku, přitáhla si šálu těsněji k tělu a vyšla ze dveří. Malý plamínek chránila dlaní, aby ho nesfoukl příležitostný závan větru, ale dnešní noc byla naprosto klidná.

Hellen podnikala takové procházky při měsíčku docela často. Hlavně, když si potřebovala vyčistit hlavu.. Pomalu přešla přes úhlednou zahrádku, otevřela branku a vydala se na druhou stranu od vesnice, ke skále, která se zvedala nad nejzápadnějším cípem lesa. Právě tam měla Hellen namířeno. Při tak nádherné noci jako je tato jsou totiž z jejího vrcholku vidět hvězdy, jaké ze země neuvidíte.
Hellen došla až k úpatí skály a začala se, již po dobře vyšlapané cestičce, drápat nahoru. V pravé ruce svírala svíčku a levou si přidržovala cíp sukně. Potmě by nahoru určitě nedošla a spadla by.
Celá udýchaná vylezla na nejvyšší bod vrcholku a blaženě se rozhlížela po kraji. Někdy si říkala, že svět je mnohem hezčí, když je noc. Takový…čistší. S úsměvem se posadila na kámen a hleděla na ty překrásné a třpytivé hvězdy. Měsíc nebylo nikde vidět. Nejspíš je schovaný za mraky.
Nevěděla, jak dlouho tam seděla, ale svíčka už začínala dohořívat a ona se musela dostat dolů, než úplně zhasne. Opatrně vstala a její ztuhlé nohy zaprotestovaly, uchopila svíčku a naposledy se podívala na nebe. Bylo tak krásné. Vzdechla a dala se na náročný sestup dolů.

Nebyla ještě ani v polovině kopce, když jí začal horký vosk zkrápět zápěstí. Musí se dostat dolů. Když odsud spadne, zláme si vaz. Přidala do kroku, ale ani to nepomohlo. Nohy jí začaly podjíždět. Snažila se zachovat klid. Nakonec plamen zablikal a nadobro zhasl.
Hellen zůstala stát a zděšením se nemohla pohnout. Co teď. Nemůže tu přece přečkat noc. V lese je spousta divokých zvířat. Pokusila se tedy sejít trochu níž, jenže ani to nešlo. Po pár krocích jí podjela noha a ona s ošklivým zapraskáním spadla. Zuřivě si mnula kotník, dokud bolest nepolevila. Hellen na sebe začínala mít vztek. Taková hloupost chodit v noci ke skále. Teď za to draze zaplatí.

Najednou vedle sebe uslyšela nějaký zvuk. Hellen se snažila uklidnit, určitě to byl pták. Kolem cesty roste jen pár keřů. Něco většího by přece i v této tmě zahlédla. Za chvíli uslyšela ten samý zvuk ze spodu. Něco se tam určitě hýbalo…a teď nahoře. Dívka se cítila jako v kleštích. Věděla, že se kolem ní stahuje smyčka, kterou řídí něco hrozného.

Naposledy se pokusila stoupnout na nohy a jít dál, ale moc rychle to nešlo. Navíc kráčí s největší pravděpodobností jednomu z nich přímo do náruče. Zastavila se a otáčela hlavou na všechny strany ve snaze zaslechnou zvuk, který by jí upozornil na nadcházející útok.
V tom okamžiku ji zezadu chytily ruce a začaly její hrudník drtit takovou silou, že jí vytlačovaly vzduch z plic. Hellen nevěděla co má dělat, nevěděla ani kde je nahoře a kde dole. Věděla však jednu podstatnou věc. Věděla, že když rychle něco neudělá, brzo se udusí. Proto sebrala veškerou odvahu a praštila hlavou dozadu tak rychle, že jí pořádně zabolelo za krkem. Zatmělo se jí před očima, ale protivníkův stisk povolil. Hellen se rychle vymanila a utíkala dopředu. Úplně zapomněla na toho před ní. Vnímala jen skučící postavu za jejími zády, která si nejspíš držela přeražený nos.

Než však mohla doběhnout k druhému útočníkovi, podjely jí nohy. Hellen padla na znak a praštila se do hlavy tak silně, že ztratila vědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která postava z Cesty za srdcem je vám nejsympatičtější??

Laston 43.8% (7)
Erëne 25% (4)
Ali- iwien 0% (0)
Nëlon 6.3% (1)
Hellen 12.5% (2)
Marlin 12.5% (2)

Komentáře

1 the-hunter the-hunter | Web | 8. června 2013 v 22:01 | Reagovat

Lenost je strašná věc, to máš pravdu :).
Jinak, Laston se projevil jako pěknej schizofrenik. Aby mu nakonec nepřeskočilo, až drahou sestru najde, a místo živé ji nepřivezl domů... hm, neživou. TO by asi milující rodiče moc nepotěšilo.
Překvapilo mě, kolik prostoru k vyprávění jsi dala Hellen. Čekala jsem, že první housle bude hrát Marlin, ovšem jsem ráda, že jsem se spletla. Hellen je moc fajn, i když to asi má (a bude mít) dost těžké. Mladší sourozenci jsou holt mladší sourozenci.
Těším se na další kapitolu a doufám, že bude co nejdřív, protože by mě vážně zajímalo, co se s milou Hellen bude dít dál...

2 Victoria Victoria | Web | 1. září 2013 v 12:29 | Reagovat

Lastona je mi trošku líto. Ani se nedivím, že se naštval. Už se těším na jeho výpravu :-).
Čekala jsem, že tu bude něco o Marlin, ale je super, že si dala do popředí taky Hellen :-). Ale takhle nás napínat? :-O Že se nestydíš! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama