Po čase...

15. srpna 2013 v 21:40 | Ilía |  Naděje zatracencům
A je tu další kapitola z mé nové fan fiction. Hmmm...nebudu se moc rozepisovat, protože bych tu své malé dílko o5 musela zkritizovat. A toho vás raději ušetřím.
Vězte však děti, že nic není tak, jak to vypadá... nebo snad je?! :D No... nechte se překvapit !!... :DD


Nasuada si konečky prstů promnula spánky. Už několik týdnů ji sužovala ostrá, oslepující bolest, vystřelující do každého nervu v její hlavě. To by ještě nebylo tak hrozné, ale když se přidaly bolesti kloubů a ranní nevolnosti začaly kolovat nepěkné pomluvy. Nasuada nejprve nechápala proč, ale časem jí to došlo. Vlastně ji to trochu pobavilo. Celá Alagäesie je na pokraji války… občanské války mezi rasami tak, jako to bylo před Galbatorixovým pádem a oni se zajímají, jestli je nebo není těhotná. Věděla, že to není možné… na to jí bylo až příliš zle… navíc k tomu neměla kde přijít, ale kvůli Rennovi se snažila učinit těm řečem přítrž.

Někdy sama sebe překvapovala. Většinou od všech vyžadovala vždy jen to nejlepší. V případě Renna to však bylo jiné. Jednak nechtěla, aby se nastávající král hned zkraje vyčerpal… a taky ho měla až příliš ráda. Vždyť… teď se vlastně stal jejím "znesvětitelem". Domnělým znesvětitelem, pomyslela si Nasuada a usmála se. Ani nevěděla proč. Ten pocit byl však tak příjemný, že se svoje mimické svaly nesnažila ani trochu usměrnit. Kolik je to týdnů, kdy se naposledy usmála? Od té doby, co se Urgalové začali bouřit? Nebo lidé? Nebo od toho, co se ozvaly bolesti? Už o tom přestávala mít přehled.

Najednou za sebou uslyšela vrznout dveře. To bude jistě Farika, stihla si ještě pomyslet, než se jí do lebky zaryl sekáček na maso.

Otevřela oči a polekaně se zvedla do sedu. Tedy… skoro by se to podařilo, kdyby se jí před očima neobjevily hvězdičky a něčí ruce ji zase jemně nezatlačily zpět.
Když se jejím očím vrátila schopnost rozeznávat tvary a barvy uvědomila se, kde to vlastně leží. Byla ve svých komnatách. Do místnosti se vysokými okny dostávaly poslední paprsky dnešního slunce a proháněly stíny v jejích koutech.

Byla zabořená snad do všech pokrývek, které se daly v hradu najít. Nasuada to trochu nechápala. Nejprve se jí snaží zavraždit, a potom zase zachránit?!

Napravo od sebe zaznamenala pohyb. Otočila se tím směrem a pohlédla do azurových očí Renna, které na ni hleděly způsobem, jakým se na ni už dlouho nikdo nepodíval. Má o mě strach, pomyslela si.
"Klid", zašeptal a položil jí dlaň na rozpálené čelo. Nasuada se trhaně nadechla. Celé tělo ji bolelo, jako by se několik hodin zmítala v křeči, a pod Rennovou dlaní se začínala nepříjemně potit. Nic mu však neřekla. Potřebovala teď cítit přítomnost alespoň jednoho člověka, který se proti ní určitě nespikl.

"Chytili jste ho?", zeptala se slabým hlasem.
"Koho?"
"On vám utekl?!"
"A kdo?", zeptal se zmateně Renn.
"Ten, kdo mi to udělal."
"Kdo ti co udělal. O čem to mluvíš Nasuado?"
"Pro Krista Pána, o čem bych asi mluvila. Mluvím o tom, že se mě právě někdo pokusil zabít. A- a… a tobě to očividně ani trochu nevadí." Začínám hysterčit, pomyslela si. To se jí ani trochu nelíbilo. Vůbec jí to nebylo podobné… ale to už- aniž by si k tomu dala svolení- pokračovala: "Neměl by ses o mě trochu víc zajímat. Nebo je ti jedno, jestli umřu?!!"

Renn se tvářil, čím dál víc, vyděšeněji.
"Fariko", zavolal. Po chvíli do místnosti vběhla dívka, která byla Nasuadě naprosto neznámá. Zlaté vlasy měla spletené do copu a v zářivě modrých očích jí vězel vypočítavý pohled lišky. Rozhodně to nebyla Farika.
Než však mohla Nasuada cokoliv namítnout přistoupila k posteli, ze zástěry vyndala lahvičku s průhlednou tekutinou a společným úsilím ji to s Rennem přinutili spolknout.
Téměř okamžitě se jí začaly klížit víčka a ona se propadla do říše snů.

Jeden se dostavil. Stála na vysokém srázu. Pod ní se vinula řeka. A najednou se Nasuadě chtělo skočit. Utopit se. Nebýt. Ano… v této chvíli by si vzala život. Zvolila by se osud všech zbabělců. Jenže ona nebyla zbabělec. Zarazila se. Na vzdálené hladině řeky se něco zalesklo. Obrátila oči k obzoru a oslepena zapadajícím sluncem sledovala, jak se daleko- příliš daleko od ní- vynořil z mraků červený drak a varovně zařval.
Ano, to potřebovala. Usmála se a udělala krok do prázdna. Pak padala. Když se zanořila do studené vody, dotkla se chodidly dna. Kolena se jí tou rychlostí podlomila. Vykřikla bolestí a ledová voda jí vnikla do plic. Potom…
… Otevřela oči a trhaně se nadechla. Úlevou zabořila konečky prstů do vyhřátých přikrývek. Otočila hlavu a podívala se na člověka, který seděl vedle ní. "Murtaghu?", řekla ohromeně.
"Cože?", zeptal se. "Ne, já jsem přece Renn."
Nasuada párkrát zamrkala… a skutečně. Tam, kde před chvílí seděl ON, spatřila Renna. Oddechla si. Tohle by byla poslední kapka. Dnes toho už má dost.

Renn jí jemně stiskl ruku, aby si zase získal její pozornost a tiše řekl: "Murtagh je támhle."
Nasuada stuhla a otočila hlavu směrem, kterým se díval její snoubenec. A on tam stál.

Pozdní slunce mu vrhalo stíny do tváře a prohlubovalo tmavé kruhy pod očima. Vlasy mu pořádně povyrostly. Už dosahovaly až pod ramena. Když zjistil jak na něj Nasuada zírá, v očích mu zajiskřilo a po tváři se mu rozlil ironický úsměv.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 16. srpna 2013 v 6:22 | Reagovat

hej ta jména mi jsou povědomá.. =D já četla jen první díl a další jen tak zběžně a strašně dávno... =D

2 the-hunter the-hunter | Web | 22. srpna 2013 v 9:19 | Reagovat

Wau, dochází mi superlativy. Bylo to... Já nevím, skvělé? Úžasné? ;)
Kromě toho, že to zvládáš velice dobře i po slohové stránce, se mi strašně líbí děj, který jsi tam nastínila. Je to sice zasazené do toho světa, ale příběh vypadá úplně jinak, a hlavně o mnoho originálněji než reálné ODJ. Vzpoura? Občanská válka? Snoubenec? Takový příběh beru všema deseti :D.
A když k tomu navíc přičtu Murtagha... No, prostě se těším na další kapitolu ;D.

3 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 20:39 | Reagovat

Vypadá to zajímavě :)
Nejsem znalcem Eragona, ale řekl jsem si, že můžu jednou kousek ochutnat. Není to zcela můj šálek, ale po slohové stránce to není vůbec zlé, čte se to dobře. Do očí mne praštila jen věta: "Pro Krista Pána, o čem bych asi mluvila."  Oni mají v té zemi, kde se příběh odehrává křesťanství?

4 Ellnesa Ellnesa | Web | 29. srpna 2013 v 22:13 | Reagovat

Je to úžasné a dokonalé. Moc mě bavil Murtagh a moc a moc se těším na pokračování. Těším se hlavně na Murtagha.

5 Victoria Victoria | Web | 1. září 2013 v 11:40 | Reagovat

Skvělá kapitolka, Ilí :-). Zajímalo by mě, co s Nasuadou je. A ten konec s Murtaghem neměl chybu!

6 Milča Milča | Web | 2. ledna 2014 v 11:48 | Reagovat

Luxus!!! :DDDDD
Krásné to je! :D
Jó...ironický úsměv...má oblíbená věc! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama