Kapitola 7.- Probuzení

29. srpna 2013 v 20:57 | Ilía |  Dobrá krev se nezapře
Tak jsem zpátky spolu s CZS. Jsem trochu nesvá, protože je toto první kapitola po tak dlouhé době a no....je hrozná. Hodně jsem se dnes rozepsala, ale vlastně o ničem. Toto je spíš taková ta nudná vyplňující kapča, která tu však být prostě musí...
.... jen vás chci poprosit o komenty.. i když po tomto nebudou asi zrovna "kladné" :D Ale s tím se nějak smířím. Potřebuju zpětnou vazbu. Jsem taky pořád jen člověk :DD
Takže prosííím komentujte... a doufám, že po tomto neoslepnete. Jestli ano, tak máte mé plné svolení tento článek přejít bez komentáře... ale né, že naráz všichni oslepnete!!! :DDD Vím jak to chodí :D


Marlin probudil sladký zpěv ranních ptáků. Chvíli se dívala do stropu a teď ležela se zavřenýma očima a přehrávala si události minulého dne. Měla v živé paměti Hellenino bušení na její dveře. Její ublížený hlas a poté malé bodnutí provinilosti. Malé, ale přece dost silné na to, aby ji rozbolely všechny vnitřnosti. Marlin byla přesvědčená o tom, že má pravdu, ano! Ale teď ráno, když už skoro všechna zlost vyprchala, si uvědomila jednu věc. A to tu, že Hellen- i přes to, že má pravdu- ranila.

Povzdechla si, přehodila nohy přes pelest, protřela si oči a přešla místnost k malému umyvadlu v rohu pokoje. Mísu až po okraj naplnila studenou vodou. Nadechla se a prudce ponořila hlavu pod hladinu, až se kapky rozstříkly po stěnách kolem. Tento počin z ní smyl poslední zbytky veškerých emocí. Připadala si teď čistá jako horská bystřina. Její srdce skákalo a snažilo se ustát ten teplotní rozdíl. Zalapala po dechu a zamrkala, aby setřásla poslední kapičky vody usazené v jejích řasách. Z mokrých vlasů jí voda stékala v úzkých cestičkách po zádech. Promáčela látku noční košile a příjemně studila na každém místečku Marlininy kůže, kterého se dotkla.

Dívka přešla ke skříni, která stála na druhé straně pokoje. Byla to úplně obyčejná almara z tmavého dřeva až po vrch napěchovaná dívčinými šaty. To byla Marlinina vášeň- šaty. Vždy dbala na to, aby byla co nejlépe oblečená a učesaná, i když o to, kdo ty šaty pere a zašívá, když je zničila, se už nezajímala. To většinou dělala Hellen.

Marlin si rozepla knoflíčky na noční košili a nechala ji volně spadnout na podlahu. Vystoupila ze záhybů růžové a odkopla jemnou látku do rohu místnosti. Nahá přistoupila ke skříni. Vzala za kulatou kliku a pomalu s něhou otevřela dřevěná dvířka. Udělala to s takovou láskou, jako když matka jde do pokoje nemocného dítěte. Nebo jako kněží vstupující do svatyně. TOHLE byla její svatyně.

Špičkami prstů přejela po úhledných komínkách, jak by něco hledala, i když od začátku věděla, co si vezme na sebe. Tyto šaty měly tmavě zelenou- loveckou- barvu a byly podšité tmavou černou látkou. Marlin si je vybrala za jediným účelem. Chtěla vypadat kajícně. Rozhodla se, že se půjde Hellen omluvit… a tohle byly jediné šaty, které- podle Hellen- nevypadaly jako na "maškarní ples".

Marlin přešla k zrcadlu a s povzdechem zabořila prsty do svých hustých vlasů. Zatímco se oblékala, stačily už trochu proschnout, takže se teď mohla učesat. Zastrčila si neposlušný rudý pramen za ucho a přitom nechtěně zavadila o jeho špičku. Odjakživa měla uši špičatější než všichni ostatní. Když byla menší, děti si ji kvůli nim dobíraly. Říkaly jí Marrys, protože byly stejně špičaté, jako uši rysa.

Lidé si povídají o elfech, pomyslela si. Prý mají špičaté uši. A prý jsou krásní… a taky nikdy nemají rudé vlasy. Marlin se musela usmát svojí hlouposti. Přemýšlí tu nad takovými nesmysly…. Ale bylo by to skvělé, pomyslela si. Vždycky se cítila trochu mimo. Bylo by skvělé mít někde druhou rodinu. Rodinu, která by o ni stála. Rodinu, které by si všichni vážili…. které by se všichni… báli.

Dívka si povzdechla a nechala vlasy splývat po zádech jako lávový vodopád. Stejně by Hellen ještě víc rozzuřila, kdyby byla až "přehnaně krásná"…. a vyšla z místnosti.

Zastavila se přede dveřmi Hellenina pokoje a zhluboka se nadechla. Najednou se cítila divně. Třásly se jí ruce a na čele se objevily první krůpěje potu. Marlin se snažila uklidnit. Zvedla rozklepanou ruku, ale než stačila zaklepat, v polovině pohybu strnula. Vybavil se jí ten pocit uspokojení, když Hellen konečně řekla co si myslí…a taky se jí před očima objevily obrazy, které rozhodně šťastné nebyly. Ne pro ni. Ne pro Marlin.

Viděla, jak na veselce přišel pro Hellen mladík, který se Marlin tak líbil. Viděla, jak jí vzal do kola… a jak jí pak políbil. Cítila tu hořkost v žaludku. Tehdy by nejradši svou sestru… CO?!! Co by jí udělala? To Marlin nevěděla, ale určitě by to bylo něco strašného.

Nebuď srab, pomyslela si a nadechla se. Připadala si hrozně slabá. Zvedla ruku a lehce zaklepala… Nic. Zaklepala znovu. Zase nic. "Hellen", zavolala jemně přes dveře. Zase nic. Už pomalu začínala ztrácet trpělivost, ale musela se ovládnout. Přišla se přece omluvit. Zkusila vzít za kliku, ale ta nepovolila. Opět se jí roztřásly ruce, ale tentokrát to bylo hněvem. Snažila se ten třes ovládnout. Zavřela oči a soustředila se na tu jedinou věc, které právě teď chtěla dosáhnout. Aby nevypěnila! Pamatovala si, co se stalo minule… a rozhodně nechtěla, aby se to opakovalo. Otočila se a odešla zpátky do svého pokoje. Nehodlala se svou sestrou ztrácet ani o sekundu navíc.

Zabouchla za sebou dveře místnosti a rychle přešla k oknu. Otevřela okenice a nadechla se čerstvého vzduchu. Tohle potřebovala. Vyklonila se přes parapet. Užívala si krásné vůně rána. Zavřela oči a nechala se unášet svěžestí blízkého lesa, kterou až sem- k ní do druhého patra- donesl ranní vánek.

Pootočila hlavu a slastně přivřenýma očima spatřila, že okenice u Hellen do pokoje jsou pořád zavřené. To se nikdy nestávalo. Hellen vždy vstávala s rozbřeskem, aby stihla popravit všechen dobytek. Jen Marlin se vždy prospala. Pokrčila rameny, zavřela okenice a šla se nasnídat.

Matka byla dnes ještě víc roztržitá, než obvykle. Celou dobu se třásla a ohlížela, jako by ji někdo sledoval. Stihla se několikrát opařit vřelou vodou na čaj, než Marlin přišla dolů. Ruce už měla celé červené a plné puchýřů. Dcera jí je ošetřila a přichystala snídani sama. Nijak nekomentovala to, že si matka vůbec nevšimla Helleniny nepřítomnosti. Pořád si pro sebe cosi mumlala a kývala se ze strany na stranu.

Marlin si povzdechla a smířila se s představou, že dnes to bude muset zvládnout sama. Nikdy neměla moc ráda vaření, ale jak se matčin stav zhoršoval musely se to s Hellen naučit obě dvě. Ke zvířatům však nešla. Jeden den to vydrží, pomyslela si.
.
.
.
Vaření jí trvalo delší dobu, než čekala. Když usedly ke stolu, ozvaly se z vesnice zvony ohlašující třetí hodinu. Mlčky snědly to, co Marlin připravila. Moc jí to nechutnalo, ale nebyl tu nikdo, kdo by ji mohl kritizovat… a matka ani nevnímala co to vlastně jí.
.
.
.
Večer se však už začínala Marlin strachovat. Během dne sem tam zaskočila před sestřiny dveře a pokusila se jí domlouvat. Dokonce se jí omluvila. TŘIKRÁT!!! Ale Hellen sestru pořád ignorovala.
Teď to zkusím naposledy, pomyslela si Marlin a naposled zaklepala na sestřiny dveře. Nic.
Tak…a je to. Za tohle mě bude teda nenávidět, proběhlo jí hlavou. Seběhla ze schodů a vystřelila z domu.

Když doběhla doprostřed vesnice udýchaně se zastavila. Byla tak hloupá. Tak hloupá, že tohle neudělala dřív. Co, když se jí něco stalo?! Co když si něco udělala?!??! křičela na sebe v duchu.
Rychle vběhla do blízké hospody, ve které- jak věděla- se scházeli všichni chlapy z vesnice. A právě teď chlapa opravdu potřebovala.
… o pár minut později se už vracela s Velkým Alem. Měla štěstí, že tam na něj narazila. Říkalo se, že vlastníma rukama uzvedl řezníkova býka. Jeho síly bylo teď však potřeba jinde, než v hospodě při páce.
.
.
.
Rychle vrazila do domu a vyběhla schody vedoucí do druhého poschodí. Zastavila se před sestřinými dveřmi a vyčkávavě se podívala na Ala, který právě přidusal za ní.
"To jsou ony?", zeptal se, a když Marlin přikývla prolupal si prsty na rukou a naznačil jí, aby ustoupila. Přešel ke dveřím a s mírným heknutím je vysadil z pantů. Zvedl se obláček prachu, ale Marlin nečekala až se usadí a vběhla do pokoje. Poletující částečky jí štípaly v očích, ale i přes slzy to uviděla. Tedy vlastně neuviděla. V pokoji nikdo nebyl. Marlin to nemohla pochopit.

Očekávala mnohé. Připravovala se na sestřino tělo ležící na podlaze bez tepu. Nebo zachumlané v přikrývkách. Nebo s rozbitou hlavou o roh postele. Byla připravená i na tu prostou možnost, že s ní Hellen prostě jen nechce mluvit. Na křik a hádku… ale tohle jí nenapadlo. Nenapadlo jí, že tu Hellen už vůbec dočista není.



Možná právě v tuto chvíli se ty slzy, které jí tekly z podrážděných očí, změnily v slzy bolesti. Bolesti nad ztrátou sestry. Bolestí nad tím, že i přes všechny jejich neshody jí už teď Hellen chyběla…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Která postava z Cesty za srdcem je vám nejsympatičtější??

Laston 43.8% (7)
Erëne 25% (4)
Ali- iwien 0% (0)
Nëlon 6.3% (1)
Hellen 12.5% (2)
Marlin 12.5% (2)

Komentáře

1 Frána Frána | Web | 29. srpna 2013 v 21:56 | Reagovat

Hned druhá věta - Chvíli se dívala do stropu a teď ležela se zavřenýma očima - Nemůže se dívat se zavřenýma očima :D Ale jinak je to hrozně pěkné, mě se ti to snad zdá lepší než ty předchozí kapitoly. Jen hodně rozepisuj dál, mě se to líbí :)

2 Ilía Ilía | Web | 29. srpna 2013 v 22:06 | Reagovat

[1]: já to myslela tak, že se chvíli po probuzení dívala do stropu a teď leží se zavřenýma očima... :-D
Děkuju za pochvalu! :-D

3 Eamane Eamane | Web | 30. srpna 2013 v 21:35 | Reagovat

O čem je povídka, jestli se můžu zeptat? :D Jo jasně, že můžu :D

4 Ilía Ilía | Web | 30. srpna 2013 v 22:01 | Reagovat

jasně, že můžeš!! :D

5 Eamane Eamane | Web | 30. srpna 2013 v 22:58 | Reagovat

ehm ehm ehm ehm :D Tak to já si ji teda přečtu, když si to tak hezky popsala :D

6 Eamane Eamane | Web | 31. srpna 2013 v 13:30 | Reagovat

Pche ty nečteš můj děj? :D ... Ne jne ho nečti, je tam popsáno všechno do podrobna, to by pak nebylo překvápko :D

7 Cursed Fields Cursed Fields | Web | 31. srpna 2013 v 15:33 | Reagovat

Rádi bychom tě pozvali na nově otevřenou RPG hru z prostředí londýnské akademie pro lovce a společníky roku 2080, staň se Vyvoleným a objev záhadu prokleté půdy pod budovami.
[Přijímáme mužské postavy přednostně.]
S pozdravem
CF

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 31. srpna 2013 v 18:50 | Reagovat

Děkuji za pochvalu dessu, předám pochválení jeho strůjci. Protože jsem nečetla předešlé kapitoly, tak ani tohle číst zatím nebudu, ale chystám se to přečíst od začátku :-)

9 Šárka Šárka | Web | 31. srpna 2013 v 19:52 | Reagovat

Tyýjo, taky někdy musím dočíst předchozí díly, psaní ti jde moc dobře.!  Díky hrozně moc za všechny komentáře na blogu ^^

10 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 31. srpna 2013 v 22:12 | Reagovat

Jéééj :D to mě tam bylo docela fajn :D ale hraní mě přestalo bavit a chodila jsem tam jedině už kvůli vykecávání, ale časem spousta lidí, co jsem tam znala, skončila a já už neměla důvod se tam zdržovat :)) to já si ku podivu pamatuji všechny účty a hesla a dokonce i mojí kámošky, kterou jsem tam poznala :D

11 Victoria Victoria | Web | 1. září 2013 v 12:38 | Reagovat

Super, super, super!! Kapitola se ti opravdu moc povedla :-). Marlin mi přijde trošičku rozmazlená a povrchní, ale i tak jsem si ji celkem oblíbila :-). Akorát mi dělá starosti, co je teď s Hellen. A doufám, že se v příští kapitole objeví i Laston...muhehe :-D.
Takže koukej přidat co nejdřív další kapitolu, neboť tvá povídka je vysoce návyková a já za chvíli budu mít absťák :-D.

12 Ami Ami | E-mail | Web | 1. září 2013 v 14:34 | Reagovat

Nádherný...úchvatný...prostě super :)
Pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama