Jeden za druhým...

29. září 2013 v 18:25 | Ilía |  Naděje zatracencům
Tak, je tu další kapitola. Uff... no... opět o ničem. Samé kecání, žádná akce... ale co se dá dělat. Užijte si to a kritizujte :D Zaslouším si to!!! :)

Ještě se omlouvám za chyby. Vím, že tam určitě nějaké budou. Překlepy, čárky.. vše na co si vzpomenete. Co nejdříve to opravím, ale teď zrovna nestíhám, takže...no... však to znáte. Samé kecání, žádná akce :DD


Co tu děláš?! To snad není pravda! Co sis myslel?! křičela jsem na něj přes sál… musím podotknout, že v duchu.

Nikdy by mě nenapadlo, že ho ještě někdy uvidím. Nebo ne alespoň příštích deset let. Dokud nebudu vdaná… nebo mít děti… nebo mrtvá… žádný z těch plánů jsem ještě nestačila zrealizovat. A ten co byl nejblíž se začal vzdalovat takovou rychlostí, že za malou chvíli už nebyl ani na obzoru. Už jsem na jazyku necítila chuť svatební pečeně. Už nebylo žádné chvění v břiše! Teď přišel ON. Vše bylo pryč. PRÁSK!!
Celá moje cukrová stěna se zřítila do prachu. Všechny sny, které jsem si za ten rok nastřádala se teď válely, rozšlapané, ve špíně. A na nich začal ON stavět svou vlastní věž. Sny, které jsem měla už přes rok, přes jeden dlouhý rok, pohřbené v sobě začaly teď vyplouvat na povrch.
Vybavily se mi všechny jeho pohledy. Doteky jeho mysli. Jeho… city. Ano, city!
Ne! okřikla jsem se rázně. Kdyby něco cítil, neodletěl by. Ty už taky nic necítíš!! Nic, co by stálo za zmínku. Teď máš Renna. Ano… Renna!

Odtrhla jsem se od hypnotizujícího pohledu Murtaghových očí a pohlédla na moje prsty spojené s Rennovými. Tady bylo moje místo. Přímo vedle Renna. Nikde jinde.
Usmála jsem se na svého snoubence a snažila se uklidnit svůj splašený tep. Věděla jsem, že se budu na Murtagha muset podívat. Že s ním budu muset projednat důvod jeho návratu a mé problémy. Byla moje povinnost zpravit ho o všem, co se tu děje…

…ale strach a stud měli pro jednou navrch. Cítila jsem se před ním jako bídný červ. Uběhl rok a já už byla zasnoubená s jiným mužem. Tohle si nezasloužil. Murtagh byl všelijaký, ale tohle si nezasloužil. Je mojí povinností si s ním promluvit. Prohodit pár slov s mužem, kterému jsem- byť na malou chvíli- věnovala své srdce. To mu dlužím...

***

"Ale paní Nasuado. Jsem si jistá, že vzhledem k vašemu stavu by bylo pochopitelné, kdyby jste slyšení toho Jezdce na dva nebo tři dny odložila. Pan Murtagh by to jistě pochopil. Každému v této zemi přece leží na srdci hlavně vaše blaho. V těchto těžkých chvílích to platí dvojnásob, není, liž pravda. Jsem toho názoru- pokud mohu být tak smělá- že by bylo rozumné, abyste se teď snažila hlavně zotavit. Vaše zdraví je přece na prvním místě."
V tomto monologu pokračovala Farika- ta správná Farika- ještě dalších pět minut zatímco Nasuadu ustrojovala.
"Pokud však trváte na přijetí této významné návštěvy, panu Murtaghovi by- vzhledem k těmto okolnostem- jistě nevadilo, kdybyste ho přijala ze svého lůžka. Bylo by to více, než pochopitelné-"

"-NE!" řekla rázně Nasuada. "Fariko, jsi téměř moje přítelkyně. Jak tě však mohou napadat takové věci. Přijmout hosta z postele, jako malomocná?! Jsem královna. V tomto čase mě Alagaësie potřebuje víc, než kdy předtím a já její prosby vyslyším. Nebudu sedět zalezlá v koutě kdykoli se na obzoru zjeví nějaká nepříjemnost. A teď dokonči svoji práci! Honem!"

***

Nasuada procházela komnatami hradu. Její kroky se rozléhaly po okolí. Hlavou jí nekontrolovatelně běhaly vzpomínky na Murtagha. Na jeho hlas. Jeho oči. Jeho rty. Jeho paže… a také na tu bolest, kterou jí způsobil svým zmizením. A kterou jí způsobuje svým návratem. Která ji zevnitř spaluje za živa. Rozežírá jí vnitřnosti. Zabíjí ji… umírá… umírá…
… Nasuada už nic neviděla.

***

Nejprve ucítila ostrou bolest ve spánku.
Au.
Otevřela oči a pohlédla na kamenný strop. Pořád byla na chodbě. Pořád bylo všude ticho.
Nejspíš jsem ztratila vědomí jen na chvíli, pomyslela si a se sténáním se zvedla do sedu.
Bolest na hlavě nepolevovala. Opatrně se dotkla spánku, a když zaostřila na své zakrvácené prsty, pokusily se o ni mdloby. Zhluboka se nadechla. Nepříjemný pocit neochotně odezněl. Začala se zvedat.
Musela se zachytit zdi, aby nespadla zpátky. Zatočila se jí hlava a už tak slabé nohy se rozklepaly ještě víc. Jak se jí ale vrátila jistota, nehodlala znovu skončit na zemi.
Sáhla si na rozbitou hlavu. Rána sice pořád bolela, ale podle množství krve, co uviděla, si řekla, že to nebude nic hrozného. Tisknouc si ruku k hlavě se vydala do přijímací síně.
Přede dveřmi se zastavila. Upravila si účes tak, aby vlasy zakryly tu nejhorší spoušť. Zakrvácenou dlaň si utřela do spodničky. Už se nemohla déle zdržovat. Nebyl čas na nervozitu. Povzdechla si, otevřela dveře a vešla do sálu.

***

Murtagh seděl na schůdcích, které stoupaly k vyvýšenému trůnu. Před ním se ve vzduchu svíjel ohnivý plamínek. Když se na něj Nasuada pozorněji zadívala, uvědomila si, že je to drak. Zaznamenala jistou podobu se Safirou. Netušila, co to má znamenat.
Muž si jí ještě nevšimnul. Vlasy mu padaly do obličeje. Nasuada si byla jistá, že musí být pořádně unavený. Shrbenými zády chránil model draka, jenže očividně usínal a vždy, když mu klesla hlava, drak zablikal.

Zablikal, ale nezhasl. Nasuada si neuměla ani představit, jak musí být Murtagh mocný… nebo domýšlivý. Téměř spal a jeho kouzlo pořád působilo. Dovolil, aby z něj i přes únavu, bralo jeho drahocennou energii.

Zakroutila hlavou a udělala pár kroků do středu místnosti. Dveře se za ní se zavrzáním zavřely a Nasuadiny kroky se rozlehly po místnosti.
Murtagh zvedl unavený pohled, a když uviděl, že ho sama královna konečně poctila svou přítomností, rychle vyskočil a uklonil se.
"Má královno", řekl. Nasuada v těch dvou slovech však zaslechla náznak ironie. Beze slova přešla k trůnu a usedla do měkkého červeného polstrování.
"Proč jsi se vrátil Murtaghu?" zeptala se bez obalu Nasuada.
"Vy se mě ptáte, proč se JÁ vrátil?"
"Tohle nemusíš dělat Murtaghu. To víš. Tak toho nech!"
"A čeho, smím se zeptat mé královny?"
Nasuada na něj jen vrhla opovržlivý pohled. Jezdec protočil oči v sloup a po chvíli dodal: "Tak snoubenec jo?!"
"Měli by jsme si stanovit témata, kterým se dnešní večer vyhneme", odpověděla upjatě. Neměla odvahu pohlédnout mu zpříma do obličeje. Navíc ji začínala rána na hlavě nesnesitelně bolet.
Murtaghovi ztvrdly rysy. Něco si pro sebe zamumlal, ale nechal to být.
"Neodpověděl jsi mi na otázku!"
"A ty jsi zas neodpověděla na tu mou, takže…"
"… takže takhle to bude od teď probíhat?" vypadlo z Nasuady. "Budeme se prostě tvářit, že se nic nestalo?"
"Upřímně Nasuado"-zastavilo se jí srdce. Poprvé ji oslovil jménem- "já tě nechápu", pokračoval Murtagh a začal přecházet přes sál sem a tam. "Jednou řekneš, že tohleto řešit nechceš, a pak se ptáš, proč o tom nemluvím?! Měla by sis ujasnit svoje priority."
"Pokud jsi dobře poslouchal, určitě jsi si všiml, že jsem nechtěla mluvit o Rennovi, ne o nás!"
"Takže Renn… hmmm…ten modroočko má jméno?!"
"KRUCI MURTAGHU!!!" vykřikla Nasuada a vyskočila z trůnu. Neuvědomila si však, že je zraněná. Zavrávorala a než se stačila něčeho zachytit, spadla z pódia Murtaghovi přímo k nohám…

…vynořila se z ledové vody a lapala po dechu. Nesnesitelně ji bolely nohy. Než však stihla něco vykřiknout, zmocnil se jí obrovský černý drak a odlétal s ní k východu.

"Au", zasténala a celá rozlámaná se posadila na své posteli. Nikdo v pokoji nebyl. Za okny vládla černočerná noc, vyšívaná stříbrnými paprsky hvězd.

Nasuada shodila nohy z lože a trhaně přešla k oknu. Pozorovala, jak se na východě začíná objevovat červená záře. Milovala východy Slunce. Vzpomínala si, jak jako malá pozorovala vycházející Slunce nad Tronjheimem. Pamatovala na každý rampouch, kterého se kdy dotkl zlatavý paprsek. Byla to její soukromá filharmonie. Ten pohled pro ni moc znamenal. Stýskalo se jí. Po starých časech. Po otci… Ach, kdybys to viděl tati. O tomhle jsi vždycky snil, pomyslela si.

Nasuada se vytrhla ze zamyšlení a obrátila pohled opět k městu. Celé červeně zářilo. Připomnělo jí to Murtaghovi plamínky. Počkat! Plameny?! Nasuada a zadívala na podhradí pozorněji. Ale vždyť… to snad… nedostávalo se jí slov. Už se nedívala na východ Slunce. Teď sledovala zkázu vlastního města.

"HOŘÍ!!!!!" vykřikla se staženým hrdlem. Než se za ní zaklaply dveře komnaty, zahlédla ještě obrys obrovského černého draka, který se prohnal kolem jejího okna…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 30. září 2013 v 18:46 | Reagovat

Chudák Nasuda, to zranenie hlavy muselo dosť bolieť a objavenie sa Murtagha jej veľmi nepomohlo :-)

2 Eamane Eamane | Web | 30. září 2013 v 20:55 | Reagovat

Co ty píšeš FF Eragona? Jakto, že o tom nic nevím :D ?!!!

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 1. října 2013 v 16:54 | Reagovat

wow, tohle že není napínavé? Vždyť je to úžasné, tajemné a dost napínavé. A chudák Nasuada, nechtěla bych být v její kůži.. Už se těším co bude dál.. :-)

4 Ami Ami | E-mail | Web | 1. října 2013 v 17:11 | Reagovat

Skvělý, přesně :)
Je to děsně napínavé a napiš pokračování rychle :)

5 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 1. října 2013 v 17:52 | Reagovat

Piš další a hned!! :D .D

6 Ellnesa Ellnesa | Web | 1. října 2013 v 20:21 | Reagovat

Oh, konečně. je to kouzelné. Koukej přidat další kapitolu. A Ami mě taky štve,  neustále brblá, když ji dám do povídky.

7 Šárka Šárka | Web | 5. října 2013 v 8:29 | Reagovat

Ilío, ty jsi neuvěřitelná pisatelka! Takový talent má málokdo. Přečteno jedním dechem :) Doufám, že někdy něco vydáš. Už aby tu byly další díly tvých povídek.

8 the-hunter the-hunter | Web | 6. října 2013 v 11:22 | Reagovat

Tak já se sem týden nedívám a ty mezitím přidáš takový klenot :). Je to Murtagh, takže nemůžu hodnotiti jinak než "super, úžasné, nejlepší". Překlepy tam jsou, ale pokud o nich víš a chystáš se je opravit, pak všechno v pořádku. A Nasuada by se měla praštit do hlavy ještě jednou, a to pořádně, aby se jí konečně rozsvítilo. Jak může dát před Murtaghem přednost tomu... tomu... Mno, to pojmenování si radši nechám pro sebe. Každopádně - co nejrychleji přidej další kapitolu ;)!

9 Nalouwi Nalouwi | 7. října 2013 v 19:46 | Reagovat

jé to je super!! Pokračování! :D

10 ABC ABC | 17. listopadu 2013 v 17:28 | Reagovat

piš dál, je to moc dobrý, murtagh je moje oblíbená postava

11 Milča Milča | Web | 2. ledna 2014 v 11:58 | Reagovat

A hned další!!!!!! :D
Twl...to je úžasný, jak jsi to naplánovala...nejdřív to obdivuje a pak má hysterák! :DDDDDD

12 Ansy Ansy | 21. ledna 2014 v 22:24 | Reagovat

OMG!!! To je krása. Prosím další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama