Vykradači hrobů - facebookové...ehm... :D

18. března 2014 v 17:50 | Ilía a Vědmi |  Ostatní povídky
Tákže, tato povídka je něco naprosto jiného, než všechno ostatní, co ode mě zatím znáte. Bylo nebylo, jednou jsme si s Vědmi psaly na- jak ona říká- GesichtBuchu a já jí zas jednou "pro změnu" nadávala za to, že zabila moji oblíbenou postavu. Probíraly jsme moji fanfikci na tento její příběh- která by se tu měla brzo také objevit (jen, co ji dopíšu :D)- kde tu postavu, vlastně ho, mám v plánu oživit a najednou jsme vymyslely tuhletu... ehm...


Následující dva odstavce je Vědmin popis. Moje dodatky budou psané takto.

Abyste se chytli - Hanzi (ta postava) byl jeden ze skupiny nováčků z příběhu "Jak mi Luftwaffe (kdo neví, nechť si vygooglí) vzalo ideály". Arogantní volnomyšlenkář, co si o sobě myslí až moc, antifašista a příležitostný kreslíř sprostých obrázků (velmi anatomicky přesných). Protože se nikdy nedostal k tomu, aby si zalétal, podal si na konci roku 1944 přihlášku k SS. A to byla chyba. Byl přijat a šel dělat dozorce do Auschwitzu. Ač sliboval, že se nezmění, opak byl pravdou a za krátký čas se z něj stala neskutečná bestie, odstřelující vězně v podstatě z nudy. Tímto přístupem se vypracoval až na hodnost SS-Scharführera. Tak se nikdo nesmí divit (já se třeba divím pořád), že ho na konci války zastřelil sovětský voják pořádnou dávkou ze samopalu. (na Vědmi: "VRAHU!!!")

A tohle prosím nechce nikdo pochopit - Hanzi prostě umřít MUSEL! (Tak to jako naprosto NEMUSEL!) Nicméně Ilía se s tím smířit nehodlá (to máš recht, holka) a tak píše, jak už jsem řekla (nebo, jak jsem řekla já), fanfikci, kde ho oživí. Bordel mi v tom děláš, holka :D (To já ráda :D) Nu a k téhle ff vzniklo toto...ehm..., sepsané během pokecu na FB. Musím ještě podotknout, že jsme obě NAPROSTO NORMÁLNÍ A MRAVNĚ ANI CITOVĚ NENARUŠENÉ!! :D (o té poslední větě bych si dovolila zapochybovat... alespoň v mém případě. Ale neberme Vědmi její ideály :D)

Následuje samotná povídka. Takže se hezky posaďte a doufám, že se u ní budete bavit alespoň z poloviny tak, jako jsem se já bavila u jejího psaní. :D


Vykradači hrobů s.r.o. (pracovní název)
Postavy: Vědmi, Ilía, Hanzi (duch)
Autoři: My, Vědmi I., z boží vůle koště & My, Ilía I., z boží vůle bačkora
Žánr: to radši nikdo neví
Místo: hromadný hrob u Birkenau

Děj ve zkratce: krátká blbost k povídce Hanzimort - jak přežít sedm životů a nezbláznit se, zvlášť s vrahem a matkou v jedné osobě v patách (a Vědmi stále nevěří, že se to tak jmenuje)

(noc, měsíc je schovaný za mrakem; na prostranství nedaleko bývalého koncentračního tábora se přemístí za tichého "Puff" dvě postavy)
Vědmi: Fajn, kde je ta lopata? Kterej blbec ji měl vz…aha, já…
Ilía: Aha, že?! Máš ji, že jo?!
V: Ehm...(poslepu zahrabe v tašce) Jop!
I: Uf! Už jsem se začínala děsit toho, že...radši nic. Hanzi? Hanzi? Jsi tady? Kam zase vlezl?!
V: Vraz mi jednu.
I: (chvilku hraje, jako by váhala, ale nakonec s pořádnou chutí vlepí Vědmi facku) Konečně sis o to řekla sama!
Hanzi: (zjeví se tam) Tak to bylo dost nevybíravý! Nevíš, jak se vyvolávají duchové?!
V: To by bylo na dlouho. A nedržkuj a hledej!
I: Nemluv s ním jak s křížencem. Co takhle trochu úcty?! (otočí se na Hanziho) Tákže, chceš svoje tělíčko?! Hledej, honem...
H: Tak copak jsem pes?!
V: To ne, ale občas se chováš jako malý dítě.
H: (chce něco říct)
I: No dobrý, mohli bychom začít hledat, noné?
H: OK. (popojde o pár kroků) Mělo by to být někde tady
V: (nepříliš ochotně začne kopat) (po chvilce si začne prozpěvovat) Čéérný muž pod bičem otrokáááře žíííl...
I: Nech toho, to by vzbudilo i mrtvolu. A když pomyslím, kolik jich pod náma musí být...
(Ilía po chvíli vyloví z Vědminé tašky ještě jednu lopatu a začne kopat taky, protože Vědmi to jde pomalu)
I: Sakra! Jak ho poznáme?
V: Klid, vím, kam přesně ho hodili.
I: A víš, jak jsme mluvili o té úctě k zemřelým bližním...
(KŘUP!)
V: Jéje...nejspíš jsem právě na jednoho bližního narazila...
H: (otráveně) Spíš DO jednoho!
V: (důkladně se podívá) Dobrý, to byl jen kameň...
(kopou)
I: Aj! Narazila jsem na něco tvrdýho! To bude poklad! Jééé!! (odkope ještě kousek) Tak nic, jen něčí lebka...
(po chvíli - poctivou prací…dobrá, kecám, pomocí kouzel dívky odkryly téměř všechny mrtvoly)
V: Co na mě tak koukáte! Jsem jen kecala, že vím, kam tě hodili! Já to totálně netuším!!
H,I: (zkoumavé pohledy)
V: Bah, tak dobře! 157. mrtvola od tamtoho konce -_-
I: 1,2,3...jé hele. Tady jsou dvě na sobě. Mám je počítat dohromady??
V: Ty přeskoč...56,57,58...tohle vypadá úplně jako...to je blbost, co by tu Gejza dělal...
I: Třeba naštval Fojta tak moc, že ho tam hodil. Vypadá nějak zachovale, že?
V: Spíš Sedláčkovou...68, 69 (smích)...Sakra! kde jsme to přestala!
I: Nevím. Tak začnem od znova... Zas ti dva na sobě. Co to kruci je. Jako by ani po smrti neměli dost.
V: 155, 156...až ho najdu, schovám ho o kus dál, aby ho nemohli ož...
I: (naštvaný pohled)
V: Já to řekla nahlas? Éhm...157!! Mám ho!!
I: Jééééé! Hele Hanzi, my tě naš…fůj, co to máš na obličeji? Aha, počkej. To je obličej někoho jinýho.
V: Divný...68 let v zemi a stejně na sobě máš pořád trochu masa...sice zhnilýho, ale počítá se. A i ta uniforma...počkat! Já tehdy důrazně řekla svlíknout!...Ehm...
I: Zadrž!!! Tolik si ho zas prohlídnout nemusím!!
V: Šedesát. Osm. Let!! To myslíš, že tam něco zbylo?
H: No dovol!!! Určitě hodně!!!
I: Lalalalalala!!! (zácpává si uši)
V: Zas až tak dobře jsi na tom určitě nebyl, když s tebou žádná nešla!
H: To nebylo kvůli tomu!
V: Jo, to bylo kvůli té tvé ohromné aroganci!! Kdybys zkusil být trochu míň pablb...
H: Jsi jako moje máma!
V: Kdo říká, že nejsem?!!
I: Hanzi byl určitě obdařen víc, než uspokojivě...KRUCI! Proč jsem tohle řekla?!
V, H: (odmítají se spolu bavit, prostě jako malí)
V: Ten idiot na tom určitě byl až moc špatně.
H: A může za to ta železná tlama!
V: Ty...!!!
I: Neřvěte tolik, nejsme tu sami! Tři kilometry odsud je vesnice a tam vás určitě slyší!!...a taky ty mrtvoly!! Pšt!
V: Vidíš? A proto ho nenechávám opustit moje tělo! Když spolu mluvíme, dřív nebo později na sebe začneme řvát.
H: A čí je to vina...?
V: Ticho buď nebo na tebe zavolám exorcistu!!
H: (schovává se za I) Ne!
I: (hladí ho po hlavě) Neboj se. Na to tě má moc ráda. Někde hluboko hluboko hluboko…
H: Nepomáhej mi!!!!
V: (praští rukou do vzduchu, kde tuší Hanziho hlavu)
H: Hej! Přestaň se mi hrabat v hlavě!
I: Padesát bodů za průlet hlavou! (smích)
V: Jsi dnes doslova na ranu, víš? (sladký úsměv)
H: Ještě štěstí, že se mě, v podstatě, nemůžeš dotknout.
V: A neříkej, že nebylo příjemný trochu polechtat na mozku...Hele, až o oživíte (na Ilíu), chci si vynahradit všechny chvíle, kdy jsem mu nemohla fláknout.
I: Dej si pohov, ano? Můžeš ho bít jak chceš, ale do obličeje ne. Jeho xichtík mám ráda
V: A trochu níž můžu? (nadzvednuté obočí) To by mi asi stačilo. Jeden pořááádnej kopanec do v...
I: Stačí!
H: (smutně na Ilíu) Ona mě zabije hned jak se vrátím, že?
I: (kouká na V) To neudělá, neboj se. DŮRAZNĚ jí to doporučuju (naznačuje bodnutí)
V: Grrr...jasně… Ale mlátit do va-
I: Lalalalalala!!
V: (povzdych) Chjo...kdybys bejval zůstal u Luftwaffe, tohle by se nestalo. Možná bys zdrhl s ostatníma klukama do Anglie, našel by sis tam ženskou, měli byste hromadu dětí a vnoučat a ty bys umřel v jedenadevadesáti pod rozkvetlou jabloní...(zaleskne se jí v oku slza) Fuj, nějakej sajrajt...
I: Ale to bych se s ním pak nepotkala (zasněně)
V: (protočí oči)
I: A neříkej sajrajt, když kopeme hrob!
V: Zahrabáváme, chceš říct, ne? Mrtvolu už máme...(ukáže na zbytky Hanziho těla) Tak na co se čeká?
I: Nechytej mě za každý slovo, co vypustím z pusy!
V: To nešlo jinak (úsměv)
I:(naštvaný pohled)
V: Tak co teď? Je mi docela zima a zdálo se mi, že se na mě tamta mrtvola koukla...
I: Mrtvola na tebe nemůže kouknout, protože už nemá oči. Ale teď…(vytáhne z kapsy seznam)potřebujeme třpytky z upíra amerického!
V: Na to potřebujeme Buffy! Hanzi, vrať se, Amerika na nás čeká!
I: Yeah, yeah, it's party in the USA-
V: Miley Cyrus? Vážně?!
I: Počkej, nemůžeme tady nechat otevřenej masovej hrob, o kterým nikdo nevěděl!
H: Nemůžete nechat otevřenej MŮJ hrob!
V: Nebuď sobec, nebyl jsi tam sám!
I: A ty nebuď zlá, ležel tam 68 let.
H: A můžu se zeptat…
V: NE!
H: Co je to ten upír americký?
I: To je důvod, proč máš být rád, že tvá duše nemohla šedesát osm let opustit Auschwitz.
H: Jistě, že vím, co je to upír. Ale ti neexistují.
V: Stejně jako neexistují duchové :P
(ticho)
V: Tak víte co? Zítra se portnu za někým, kdo je zodpovědný tady za to (ukáže směrem k Birkenau) a řeknu mu : "Brýden, jdu vám říct, že asi půl kilometru za táborem jsme našly včera v noci s kamarádkou masovej hrob, protože jsme plnily přání jednomu duchovi, co tam byl pohřbenej.". OK?
I: Tak se klidně portni a já…
H: Haló? Slyšíte mě? Já se na něco ptal!
I: (na Vědmi) Už ti věřím, že je otravnej…
V: No nic, co bylo po třpytkách? Aslanův chlup?
I: Jop. Vracíme se k Brumlovi do pracovny.
H: Ale já chci vědět, co…
(všichni tři za tichého "Puff" zmizí, zůstane jen trochu fialového dýmu a odkrytý masový hrob)
V: (portne se zpátky) Jsem zapomněla, no…(mávne hůlkou, odkopaná zem znovu zakryje těla, místo označuje cedulka "Mňamka pro historiky pod touto cedulí. Lopaty a blicí pytlik s sebou!")

KONEC (tedy... toto je jen vystřižená část celé mé ff, na kterou se zatím můžete jenom těšit :D)

Snad vás délka neodradila a dočetli jste se až k tomuto prohlášení - ZNOVU OPAKUJI, ŽE NEJSME MRAVNĚ ANI CITOVĚ NARUŠENÉ (a já si znovu dovoluji nesouhlasit) a...
V: ILÍO, PUSŤ TU BROKOVNICI!!
I: (glumovsky) Jednou... jednou přestaneš být ve střehu, a pak tě čeká SMRT!!!

Pozn. Hunter, ptala ses, jestli si opravdu připadám tak šílená... tohle by měla být dostatečná odpověď. :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 18. března 2014 v 18:35 | Reagovat

Nyaaaa :D :D :D Ty tvoje “glosy“ mého úvodu :D :D

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 18. března 2014 v 19:42 | Reagovat

Wow.. to je úžasný příběh a vtipný! :D Líbí se mi ten styl "divadelní". S takovým se moc často nesetkávám, takže je to určitě vítaný. A já chci pokračování! Jak to sakra dopadlo? Musíš nás napínat? :D

3 Frána Frána | Web | 18. března 2014 v 20:49 | Reagovat

Nemůžu si pomoci, ale tohle není povídka, je to spíš scénář. Já raději povídky. Hezky rozepsané, popsané, ne jen rozhovor dvou (místy tří) postav, kde se kromě mluvení nic neděje. Promiň, jestli to zní hrubě, já proti tomu nic nemám, jen to není můj šálek kávy :)

4 Šárka Šárka | Web | 18. března 2014 v 21:38 | Reagovat

:D máte to ale velkou fantazii! čekala jsem něco hororově temného a ono toto! Palec nahoru. Je originál temnější?

5 krabiceplnapribehu krabiceplnapribehu | Web | 19. března 2014 v 9:26 | Reagovat

Je to opravdu zajímavé :) Mám rád takovéhle rozhovory postav :) Všechno co má být řečeno, tam vyzní o dost lépe :)

6 Šárka Šárka | Web | 19. března 2014 v 22:15 | Reagovat

Ať už jste kterákoliv napsala kteroukoliv část, je to tak jako tak fajne! A tu druhou část bych ráda viděla ^^ :D

7 Angela Angela | Web | 20. března 2014 v 15:16 | Reagovat

Vážně super! :D Je to tedy spíš jako scénář, ale moc mě to bavilo. :D Pobavila jsem se. :D

8 Catie XXXXXXX Catie XXXXXXX | Web | 20. března 2014 v 19:27 | Reagovat

suprový! :D

9 the-hunter the-hunter | Web | 20. března 2014 v 22:58 | Reagovat

Ne, už se tvé šílenosti ani v nejmenším nedivím ;D.
Na delší povídku se rozhodně těším - on i sám motiv toho příběhu vypadá zajímavě. 2. světová? Německo(!) za 2. světové? Na blogové prostředí, kde se nejčastěji vyskytuje jednorožčí fantasy, to zní lákavě. Odpusť mi hloupý dotaz - je ta povídka někde publikovaná? (Na Vědmině blogu jsem ji jaksi nenašla...)

10 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 21. března 2014 v 15:31 | Reagovat

Bože, to je úžasné!! :D Padám smíchy :-D :-D Zbožňuju sarkasmus a narážky :333 xD
Doufám, že to vložíš brzo!! :O :D

11 Mirimë (Karolína K. 44) Mirimë (Karolína K. 44) | Web | 23. března 2014 v 19:49 | Reagovat

fantasy-poviidky.blog.cz

12 Mirimë (Karolína K. 44) Mirimë (Karolína K. 44) | Web | 23. března 2014 v 19:50 | Reagovat

Ahoj, je mi 14 let a před měsícem se mi v nakladatelství Nava vydala knížka. Jmenuje se Poslání a je to žánr fantasy. Pokud chceš vědět víc, můžeš se mrknout na můj blog ;-)

P. S. Neber to prosím moc jako reklamu :) :)

Jinak máš hezký blog a krásný styl psaní, četla jsem několik tvých článků...

13 Calla Calla | Web | 25. března 2014 v 20:06 | Reagovat

Ahoj. Jen ti chci oznámit, že mám novy blog: http://promise-hope.blog.cz

Vysvětlení na starém blogu.

14 Eamane Eamane | Web | 28. března 2014 v 13:02 | Reagovat

Tento styl psaní se mi moc líbí :) ... Doufám, že nás potěšíš znovu :P :D

15 Milenne Milenne | Web | 31. března 2014 v 20:58 | Reagovat

Ahoj, mohla bych tě poprosit o hlas pro Claru? :D
Když tak díky! :D
http://blog.blog.cz/1403/vyberte-blogera-pro-rozhovor#komentare

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama