Kapitola 9.- A tak se zrodil Dark evil

3. dubna 2014 v 14:52 | Ilía |  Dobrá krev se nezapře
Tak, je tu další kapitola. Konečně. Ale jsem na sebe docela pyšná, protože ještě neuběhlo od předešlého zveřejnění půl roku jako minule :D Za chvilku tu bude kapitola každý týden. :D
Ona je taková... řekla bych... jeden velký obří výlet do minulosti, abych objasnila pár informací.
A Vědmi mě pořád nabádá, ať někoho konečně taky zabiju. Jenže já nerada vraždím. Mučení, to je moje. Ale vraždy? E- e. Fujky :D
No, ona je ta kapitola celkově tak nějak hrozně divná a pokroucená. Snad se v tom vyznáte. Tak se mějte. Xoxo :DD


Sledoval, jak její oči vyhasínají. Klečel u jejího těla a sledoval, jak jeho žena umírá. Už po druhé. V těchto chvílích byla jeho lítost téměř nesnesitelná. V těchto chvílích se v myšlenkách nořil zpět do dávné minulosti a procházel všechny krásné okamžiky, které spolu s Ali- iwien prožili. Chtě nechtě se mu však pořád vybavoval ten osudný den. Den, kdy se vše změnilo. Den, kdy se jeho žena zřekla sebe sama.


Bylo nádherné ráno. Ali- iwien seděla dole v zahradě a zpívala si. Černé vlasy se jí v ranním slunci modře leskly a povlávaly v jemném větříku. Očima však neklidně těkala po nedalekých stromech. Věděla, že by se z jejich stínů měla co nejdříve vynořit. Už by tu měla každou chvíli být. Slíbila to přece. Slíbila, že dnes přijde.

V tu chvíli ji uviděla. Stála necelých deset metrů od ní, tvář bezpečně schovanou v záhybech pláštěnky a maskovaná temnotou, která se kolem ní tetelila a splývala se stíny stromů. Elfka se usmála. Nebyl to šťastný úsměv. Spíš krutý… vypočítavý. Takový, při kterém víte, že po něm nic dobrého nemůže následovat. Takový, díky kterému vám naskočí husí kůže. Díky kterému nemůžete být šťastný. Takový úsměv, který vůbec nepatří na krásnou elfskou tvář.

Ali- iwien opatrně blýskla očima k Almisseturu. Už dlouho věděla, že ji Nëlon pozoruje. Každý den za ní chodil jako stín. Jako by přesně věděl, co se chystá provést. V okně jeho pracovny ho však nyní neviděla. Nastal čas. Teď nebo nikdy. Už nemůže déle čekat. S touto myšlenkou se obrátila k temné postavě.


Dobrý den… matko, pomyslela si. Vložila do té myšlenky celou svoji vůli. Pomalu se začala k temnotě přibližovat. Po zádech jí přecházel mráz. Napadaly ji strašné myšlenky. Plné tmy a utrpení. Vybavovaly se jí matné vzpomínky na život, který vedla, než si začala hrát na hodnou elfí princezničku.

Čím blíže byla k temnotě… čím blíže přicházela k temné postavě, tím víc se jí prodlužovaly uši. Už byly dlouhé jako králičí. Její kůže dostala zelený nádech. Z očí vymizelo veškeré bělmo a zbyla jen temnota. Nehty se prodloužily a zostřily. Už to nebyly nehty, nýbrž drápy. Už to nebyla elfka…

"Krátké uši ti nesluší, sestro," řekla temná postava. Její hlas rezonoval všude kolem. Čišela z něj temnota.

"Neříkej mi tak. Já se tě nikdy nezřekla. Pořád jsi moje matka."
"Ale také sestra. Je pro tebe tak důležité mi neustále připomínat moji chybu?!"
Ali- iwien přešla poznámku o chybě bez mrknutí oka a vykročila k nedaleké louce.
"Vážně to chceš podstoupit?" zeptala se své matky kráčející po jejím boku.
"Je to jediná možnost," odvětila temná postava, jako by to byla odpověď. "Naše krev, naše moc, dřímala až příliš dlouho ve stínech. Je čas obnovit staré časy. Připomenout jim, s kým si to před půl tisíciletím zahráli." S těmito slovy si shodila kapuci z hlavy.

Její tvář byla překrásná… a nebezpečná. Vypadala stejně jako Ali- iwien, ale přesto jinak. Pod kůží se jí rozbíhaly modré žilky. Kromě pláště na sobě neměla žádné oblečení. Na kůži měla vytetované znaky. Jména… a kouzla. Byla jako oživlá kniha, Jako by se vynořila ze stránek nějakého grimoáru.

"Máš jich víc. Kolik jsi jich už vysála?" zeptala se Ali- iwien s pohledem obdivně upřeným na jména vyrytá její matce/sestře do kůže.
"Neviděli jsme se dvě stě let, sestřičko. Činila jsem se… na rozdíl od tebe. A teď pojď. Musíme si pospíšit." S těmito slovy přinutila svoji dceru si kleknout, vzala její hlavu do dlaní, do spánků jí zaryla svoje dlouhé nehty a začal odříkávat zaklínadlo: "Asama torbu nomrex isa. Asama torbu nomrex isa. Asama torbu nomrex isa." Její hlas nabíral na intenzitě. Kolem začaly omrzat první lístky a květiny. Chlad se šířil přes celou louku. Zachvátil vše jako mor.

Kouzlo zopakovala po desáté, když Ali- iwien poprvé vykřikla. Bolelo to. Tak strašně moc. Mlátila kolem sebe rukama i nohama, ale její matka stisk nepovolila. Nehty jí zarývala do spánků.
Cítila pach krve, která jí z ran prýštila. Do mozku se zabodávaly nože. Vše kolem ní se točilo a skákalo. Jako by někdo vyrval její já… a vtlačil do ní to své. Jako by ji chtěli nahradit. V jejím vlastním těle jí bylo těsno. Ten pocit, že vybouchne, byl až moc silný. Tak strašně moc… moc…
Bolest začala pomalu polevovat. Stisk začal ochabovat. Skoro ho už ani necítila. Jediné, na co se dokázala soustředit, byla ta moc. Pořád jí bylo těsno. Cítila uvnitř sebe i sílu svojí matky… ale ta moc. Jako by se jí zostřily všechny smysly. Barvy byly jasnější. Zvuky hlasitější.

Ani si neuvědomila, že jí u nohou leží mrtvé tělo. S nechutí na něj pohlédla. Štítila se ho dotknout, ale měla pro svoji matku ještě jednu zprávu, než si ji lesní duchové k sobě vezmou. Opatrně obrátila mrtvolu na záda a pohlédla do jejích skelných oči.

"Byla jsem skvělá dcera," zašeptala. "To ty hrozná matka. Nezasloužila sis mě, ty mrcho!" Otočila se a bez dalšího ohlédnutí se vydala zpět k hradu. Už neviděla, jak se tělo její matky pomalu propadá do, stále zmrzlé, lesní půdy.


***


V momentě, kdy Nëlon svoji ženu spatřil, věděl, že je něco v obrovském nepořádku. Vypadala jako vždy… až na ty oči. Ty strašně temné černé oči. Přeběhl mu mráz po zádech. Chtěl se k ní rozběhnout. Chtěl jí obejmout v náručí a ujistit se, že se nic nezměnilo. Že je to pořád ta samá Ali- iwien, do které se zamilovat, ale než stačil udělat krok, pozvedla proti němu ruku a do prsou ho zasáhla obrovská síla, která mu vyrazila dech. Odletěl na protější stěnu. Praštil se do hlavy.
Ne! křičel na sebe v duchu. Teď nesmíš ztratit vědomí! Teď ne.

Ali- iwien k němu přišla. Viděl ji. Sice rozmazaně, ale viděl. Sehnula se k němu a zašeptala mu do ucha: "Víš, měla jsem tě docela ráda. Tedy spíš… ona tě měla ráda. Ale ona tady už není," zasmála se potichu. "Je mi líto. Musím ti bohužel oznámit, že je konec-"
"-ano, to je. Tvůj konec, Temnonoško," odvětil Nëlon a svoji dýku, která teď už vězela elfce v břiše zabodl ještě hlouběji. Sledoval, jak její oči vyhasínají.


Trhl sebou. Naprosto se ztratil ve svých myšlenkách. Pořád, i po takové době, nemohl uvěřit, že se jeho žena rozhodla dobrovolně stát démonkou. Pohlédl na ni… a zarazil se. Její pleť začínala zelenat. To se ještě nikdy nestalo. Bezmocně hleděl na to, jak jí rostou uši. Jak se prodlužují nehty. Nemohl uvěřit, že jeho žena se tu mění na… na ximenu. Že si za manželku vzal to nejnečistější stvoření, které jde na tomto světě najít. Byl zhnusen. Z ní. Ze sebe. Ze svých dětí. Ze všech.

Nevesele se zasmál. Nejspíš proto unesli Erëne. Kdyby věděl, že je jeho dcera napůl zrůda, tak by se ani nesnažil ji hledat. Kdyby věděl, že je zrůda, tak by neposílal Lastona-
Ale Laston je taky zrůda, napadlo ho. Ano! Zrůda!

"Ať tam zemře! Ať si chcípnou oba dva! Zvířata!" křičel na celý hrad. V očích mu byl vidět fanatický lesk. S šíleným smíchem přeskočil tělo své mrtvé ženy a vyběhl z pokoje. Služebnictvo na něj s hrůzou hledělo všude, kudy proběhl, ale on si toho nevšímal. Vyřítil se hlavní bránou ven. Rozhazoval kolem sebe rukama, jako by někoho odháněl. Dal se dolů z kopce rovnou do Modrého lesa. V momentě, kdy z hradu vyběhli první elfové, aby ho dohonili, se nad ním už dávno zavřely stíny toho prokletého hvozdu. Nikdo ho už nikdy neviděl.

Tak skončil Nëlon. Později se archiváři postarali o to, aby elfský svět znal jen to dobré, co pro lid udělal. Služebnictvo na hradě mu však říká jinak. Dlouho, dlouho, po tomto osudném dni si o něm vyprávějí už jen jako o Nëlonovi I. Šíleném.

***

Konečky prstů se jí zachvěly. Potom oční víčka. Opatrně se zvedla do sedu. Bylo to, jako by se probudila po velmi dlouhém spánku. Cítila se plná sil, ale nebyla si jistá, kde k nim přišla. Na druhém konci pokoje uviděla zrcadlo. Po nejistých nohách k němu došla a strnula překvapením. Vypadala přesně jako… její dcera. Vše se jí začalo vracet. Slyšela její hlas. Slyšela všechno, co jí tehdy řekla. Ušklíbla se na sebe do zrcadla a řekla: "Tak já byla špatná matka? Tys byla špatná dcera, mrcho."

Znechuceně se podívala na šaty. Nesnášela oblečení. Nejraději chodila nahá. Tak jak pravá ximena. Strhala ze sebe drahou látku a s posledním, teď už spokojeným pohledem, do zrcadla se obrátila ke dveřím. Na prahu se však zarazila. Zrak jí padl zpět na roztržené šaty. S pokrčením ramen k nim přešla a tkaninu promnula mezi prsty.


Víš, dcerunko, ty jsi byla slabá. Teď musím udělat tvoji práci za tebe, pomyslela si a vyšla z pokoje.


Pozn. překladatele: Ximena čtěte jako Chiména. Inspirace z jednoho nejmenovaného klasicistního díla. Vysvětlím v pozdějších kapitolách. :D


Carolinino 'Bitch' (na konci) mi bylo inspirací v této kapitole. Trpěla jsem až nezdravou touhou to do některé kapitoly dát a voila, je to zde :DDD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 3. dubna 2014 v 15:42 | Reagovat

K té ximeně - chudák Rodrigo! :D
Ostatně, vraždy literárních postav nejsou, opakuji : NEJSOU až takové provinění, aby kvůli nim byl spisovatel zločinec zralý na norimberský proces :D (No vzpomeň na Kurta, Hanziho, Emmy...) :D

2 Ilía Ilía | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 16:05 | Reagovat

[1]: Jakej chudák. Má být rád, že jsem po jeho milé pojmenovala prastarou vílí rasu ženskejch, který nejraději chodí nahatý :-D A nesštvi mě s Hanzim! Ty se chceš z Vraha stát mrtvolou, že jo?! :-P :-D

3 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 16:05 | Reagovat

Hej!! O.o Jsem v nějakém záseku! :O :D O:)

4 Ilía Ilía | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 16:44 | Reagovat

[3]: Záseku??? :-D :-D

5 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 15:19 | Reagovat

[4]: JO!! :-D O:)

6 Katerííína Katerííína | Web | 5. dubna 2014 v 11:14 | Reagovat

boží

7 Šárka Šárka | Web | 9. dubna 2014 v 21:04 | Reagovat

No páni! Velmi zajímavé čtení :) Konečně nová kapitola! Vždycky mě něčím překvapíš! :D A to pouze v dobrém!

8 the-hunter the-hunter | Web | 13. dubna 2014 v 19:32 | Reagovat

Ups, to bylo... No, kdyby nic jiného, tak určitě nečekané. Doufám, že Ali-iwienina smrt a Nelonovo zmizení budou později hrát v příběhu ještě nějakou roli.
Co se mi strašně líbilo, byla xiména (mimochodem - ze kterého nejmenovaného klasicistního díla to pochází?). Alergie na oblečení, na kůži vytetovaná jména a kouzla - za tenhle nápad teda kloubouk dolů ;).

9 Ilía Ilía | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 20:51 | Reagovat

[8]: Z Cida. Akorát jsme to probírali ve škole, tak jsem nebohou Ximénu trochu využila, no :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama