Imunoidní 2

18. května 2014 v 11:33 | Ilía |  Ostatní povídky
Takže je tu ten dodatek. Moc se mi nepovedl. Píšu to z postele a pod vlivem sirupu proti kašli... ale je to tady. Tak to snad trošku pochopíte :)


"CHRISTIANE!" zaječela. Nemohla jsem se na ni ani podívat… a přitom jsem musela. Pořád to byla ta nejkrásnější bytost na světě… ale jen zvenku.
Ani po smrti mi nedá pokoj?! Musím se dívat na své tělo, které jí leží u nohou? Musím vidět těch pár kapek krve, které ze mě nestačili vysát? Musím se dívat na tu strašnou sterilní nádrž, do které nalili všechnu moji krev?
Ano.
Ne!
"CHRISTIÁNE!!!" zavřískala opět. Do místnosti vtrhl ten chlapec. Málem zakopl o moje tělo. Žádnou úctu k mrtvým tu asi nevedou. "Už jsem skončila. Můžeš to zanést ostatním. Ať se také opraví."
"Jistě madam." Vzal moje nebohé tělo pod pažemi a s nádobou, kterou vlekl za sebou, se vydal z místnosti. Šla jsme s ním. Byla jsem zvědavá, co se mnou udělají. Na co tu krev potřebují. O tomhle nám nikdo nic neřekl. Zastavil se u hluboké jámy před domem… spíš před hradem. Sice nevím, jak tu stihli takový velký kolos tak rychle postavit, ale prostě tu stál hrad. Zastavil se před tou jámou a… mě tam shodil. Bezmocně jsem se dívala na své tělo padající do hlubiny. Bolelo mě to. Zabijí mě a potom se mě ani neobtěžují zahrabat. Zmocňoval se mě vztek. Chtěla jsem jim ublížit. Tak strašně moc. Za to, co mi provedli.
"Už ji vychlastala?" ozval se mi někdo za zády. S leknutím jsem se otočila a uviděla toho blonďatého kluka, který mě napráskal.
Byl úžasný.
Byl to vrah.
"Jop," odvětil Christian a otočil se k němu čelem. "Tohle z ní zbylo," ukázal na nádržku s krví.
"Fůj. Hnus!" odplivnul si na trávník ten blonďáček. "Nesnáším, že to musíme pít. Kdyby byl jinej způsob, tak bych-"
"-jinej způsob není. Tak přestaň fňukat a sežeň všechny do síně. Ať tohle nedokonalý šílenství skončí."
"Jasně, Chrisi. Budou tam."
Doopravdy mě zajímalo, proč potřebují moji krev. Nebyli upíři. To jsem věděla jistě. Tak… proč?

Za hodinu už byli všichni vevnitř. Tedy… všichni je silné slovo. Ve skutečnosti to byla asi tak padesátka lidí, kteří nejspíš patřili k těm nejdůležitějším představitelům jejich… politiky? Viděla jsem i pár mých lidí. Všichni byli naprosto dokonalí. Ale i přes to jsem viděla, že, sem tam, má někdo menšího uhříka nebo šedé vlasy, které vypadají, jako by se stříhaly kuchyňskými nůžkami, bez zrcadla… a za zemětřesení. Přesně moje. Musím říct, že mi to trochu zalichotilo. Ale jen maličko.
Pak vstoupila Ona. Nikdo jí teď už k nohám nepadal. Všichni byli Dokonalí jako ona… jen uctivě sklonili hlavy. Předstoupila před dav a začala vše vysvětlovat. Konečně jsem to pochopila… a zděsila se.
"Dokonalí, Dokonalí, kteří žili dávno před námi, zjistili, že nemohou užívat věčně krásné stálé podoby. Časem se všichni začali proměňovat v lidi, stárnout a umírat," odmlčela se. "A pak se objevili Imunoidní. Byli jako dar z nebes. Tak jako lidé loví zvířata, my lovíme Imunoidní. Jejich krev nám pomáhá být stále perfektní. Tak dlouho dokud chceme. Říká se, drž si přátele blízko a nepřátele ještě blíž. My toto dovedli k dokonalosti. Stačí kapka imunoidní krve a jsme imunní vůči všem nedokonalým věcem a choutkám po celá staletí.
Imunoidní krev je jako očkování. Pomůže vám. A máte štěstí," otočila se na nováčky. "My jednu Imunoidní našli…"
Všichni lidé se začali hrnout kupředu. Každý chtěl ochutnat moji krev… a musím říct, že tohle mi už tolik nelichotilo.
Na rameni jsem ucítila tlak. Otočila jsem se a málem mě kleplo… i po smrti. Za mnou stála žena a krásně se na mě usmívala. A nebyla… dokonalá. Byla krásná naprosto normálním způsobem. Měla vietnamské rysy… ale když promluvila, nebyla v jejím hlase ani stopa po přízvuku. "Oni za to zaplatí," zašeptala. "Zaplatí za to, že pozabíjeli celé naše generace."

Zmohla jsem se jen na němé přikývnutí. A s hrůzou sledovala, jak ze všech lidských tváří, které okusily tu krev, mizí mé rysy už navždy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eamane Eamane | Web | 18. května 2014 v 16:39 | Reagovat

Prosím natoč nám video -_- :)

2 Casion Casion | Web | 18. května 2014 v 17:20 | Reagovat

Vydarená poviedka, pôsobila celkom desivo, najmä zo začiatku :D Tá krv a tak a páči sa mi taký zvrat na konci, rozhodne pútavé čítanie :-)

3 Vědma Vědma | Web | 18. května 2014 v 20:02 | Reagovat

Vzhledem k mé radosti z nového Messerschmitta mne omluv, že napíšu takové krátké vyjádření - JEŠTĚ!! :D

4 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 20. května 2014 v 15:11 | Reagovat

Povedla se ti :).

5 the-hunter the-hunter | Web | 21. května 2014 v 15:57 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale na mě to působí jako druhá kapitola nějakého delšího celku - teď by to teoreticky vzato mohlo pokračovat roztomilým příběhem Em/ducha, který se potlouká mezi Dokonalými a snaží se pomstít té červené mrše (která je mimochodem naprosto úžasná ;)). Nechceš napsat druhé pokračování :)?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama