Kapitola 10.- Odchody

21. května 2014 v 0:01 | Ilía |  Dobrá krev se nezapře
Huhů!!! Já se teda rozjela. Je tu další kapitola DKSN! Taková kratší, nudnější a divnější kapitola, ale je tu. Takže... ale nic. jdu oslavovat desátou kapitolu.


Divoce oddechoval. Právě teď si nemohl dovolit zaváhat. Nemohl si dovolit udělat jediný chybný krok. Ne teď, když stál s mečem v ruce proti zvířeti, které se mu chystalo skočit po krku. Nejspíš to byla liška… ale velká jako kůň.
Lastona v nose dráždil pach krve… krve, která byla teď naprosto všude. Krve, která stékala lišce z tlamy a slepovala jí do nechutně velkých chuchvalců- už tak dost zašpiněné- chlupy. Krve, která ještě před chvílí patřila Generálovi a jeho věrnému koni. Patřila. Teď už ne. Už byli mrtví… a pokud ne, tak brzo budou. Takovou ztrátu krve nemůže nikdo přežít.
Mladý elf cítil, jak se mu začínají třást ruce. Bolest a vztek mu zatemňovaly mysl. Zrovna teď se musí o slovo přihlásit jeho alter ego?!
Zhluboka se nedechl a přinutil se ke klidu. Znova se zahleděl do očí té stvůře. Nějak se neměla ke skoku. Jen tak stála a vrčela. Ani elfovi se nechtělo zaútočit jako prvnímu… ale musel. Naposledy se zhluboka nadechl a vyrazil. Se zuřivým výkřikem se vrhl k nestvůře, která ho připravila o jednoho z posledních elfů, kteří si ho vážili, a sekl.
***
"Opravdu tudy prošli?" zeptala se nadšeně Marlin starého hospodského. Už dva dny se ubírala po obchodní stezce a dnes konečně dorazila do vesnice, která nesla příhodné jméno Díra. Díra to opravdu byla. A velká. Navíc to tu páchlo… ale zdejší hospodský byl legenda. Věděl všechno. Věděl i to, co nevěděl. Cokoliv se v okolí šustlo, věděl jako první. Marlin větší drbnu ještě nepoznala… většina informací, které ale šířil, byla pravdivá a dívka zrovna teď neměla na vybranou. Buď mu mohla věřit, nebo se vrátit domů. Druhá možnost nepřipadala v úvahu. Musela zachránit svoji sestru.
"Jak říkám, slečinko. Tady v okolí se už delší dobu potulujou divný lidi. A zrovínka ve čtvrtek mě starej Billy řek, že kolem jeho chalupy prošla pěkná řádká chlápků. Alespoň stovka jich byla. Žádnou pořádnou ženskou sebou prej neměli. Jen samý chlapy. Jeli na starejch herkách, škoda povidat. A jediná slečinka, která s nima byla, byla prej krásná jak vobrázek. Zlatý vlásky. Pas jak vosa. Vezla se na jednom z těch zvířat. Prej trochu klimbala, že ju museli přidržovat.
"A kam mířili?"
"Prej na východ. Billy nevěděl kam, ale já myslim, že nejspiš do Möllenu. Nikam jinam se jít nedá. Tohle je poslední vesnička a pak už jsou jenom hranice."
"Ale nežijí v Möllenu-"
"Elfové?" usmál se starší muž. Povidá se to. Ale až v Modrym lese. A tam se ani pytláci vocáť nikdy nevypravěj. Ještě by je tam něco sežralo. Nene. Pokáď fakticky mířej do Möllenu, tak leda do Rolienskejch hor. Prej tam maj lidští páni ještě poslední sidla. A každá pěkná holčina si může pěkně vydělat, pokud by je krapet… rozveselila. A když žádná nepřinde dobrovolně, tak si ju přivezou sami," mrkl na Marlin dědek. Dívka se otřásla.
"Děkuji moc. Pomohl jste. Opravdu.
"Ále není za co, děvenko."
Marlin hodila na stůl útratu a potom k ní přihodila ještě pár dalších mincí. Muž povytáhnul obočí, ale dívka jen řekla: "Za to, že o mně pomlčíte."
"Ále jistě, děvenko. Jako hrob."
Když Marlin vyšla před hospodu, ulehčeně si oddechla. Když už nic, tak má alespoň směr, kterým se dá… a taky ví, že sestra neodešla dobrovolně. Hned se jí šlo lépe.
Už můžu mluvit?
Dívka sebou trhla. Úplně zapomněla, že se teď o svoji hlavu dělí i s někým jiným. Tedy vlastně… se svým svědomím. A to někdy umělo být opravdu hodně otravné.
Co sebou tak šiješ? Víš, jak to tady vevnitř hází?!
"Nemyslíš si, že by bylo lepší, kdybys prostě vypadl z mé hlavy pryč? Oběma by se nám vedlo líp," zašeptala rozlobeně dívka.
Jsem součástí tebe, děvenko. Mě se jen tak už nezbavíš.
"Jo jasně," zavrčela Marlin. "A neříkej mi děvenko!"
Ten chlap ti tak taky říkal.
"To mě vážně nezajímá!"
Tak kam teda půjdem? Do Möllenu?
"Nejspíš."
Věříš mu?
"Nevím. Myslím, že krapet přeháněl… ale nemám na výběr. Musím dát na jeho informace. A pak taky… možná uvidím elfy," usmála se Marlin zasněně a vydala se na východ. Z vesnice Díra, do které- jak doufala- se už nikdy nevrátí, do Möllenu, kde- jak doufala- najde svoji sestru.
***

Laston si setřel z tváře zvířecí krev. S bolestivým lupnutím v zádech se narovnal od mrtvoly a opatrně obrátil zrak ke znetvořenému tělu muže, který mu, celý život, byl učitelem a otcem. Nechtěl tu Generála nechat, ale musel jít dál. Musel se vydat do Karru. Tam vedla jeho cesta. Nemohl tu už déle zůstat. Nasedl na koně. Chtěl se ještě naposledy podívat na muže, který ho naučil všechno, co teď umí, ale zarazil se. Už na to neměl sílu. Zavrtěl hlavou a obrátil se k odchodu. Mezi stromy prosvítalo odpolední slunce. Pobídl koně do klusu. Když projížděl kolem posledních borovic, slyšel, jak se Generálovo tělo propadlo do země. K Lesním duchům, kteří uctí jeho památku tak, jak to Laston nedokázal.
Sbohem, pomyslel si.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vědma Vědma | Web | 21. května 2014 v 7:10 | Reagovat

U zmínky o Díře a drbavém hospodském jsem si to musela přečíst ještě jednou, abych se přesvědčila, že fakt M. nepřišla k nám do Kokotnice a omylem nevlezla k mýmu tátovi do trafiky, protože by to tak odpovídalo :D

2 Frána Frána | Web | 24. května 2014 v 11:28 | Reagovat

Takže, protože jsem se nějakou dobu nedostala na počítač, nenapsala jsem ti ještě komentář. Tak to jdu napravit :)
Nechci být zlá, ale zdá se mi, že to těm postavám moc ulehčuješ :D Vždyť ona vejde do první vesnice a už ví, kudy a kam ti záporáci šli! :D Ale dobře, chápu, že jinak by se to asi špatně psalo i vymýšlelo... Jinak je to dobré čtení, jen mi to přijde trošku usekané... Víš, hodíš nás doprostřed scény, kde Laston bojuje s obrovskou příšerou a přitom jsi předtím nepsala, že by na ně něco vykočilo (ale možná se pletu, pokud ano, oprav mě :))... a i ta smrt generála by mne zajímala. No, ale nemůžu chtít všechno, že? :D Jinak jsem zvědavá, co je zač to "svědomí" a jak chce po tolika letech Laston sestru hledat a taky, jak moc ten hospodský přeháněl a co na Lestona vyskočí příště a co byla ta příšera, kterou před odjezdem potkal... Zkrátka piš a ať je tu další díl co nejdřív! XD

3 Ella Monurová Ella Monurová | E-mail | Web | 24. května 2014 v 20:32 | Reagovat

Jdu oslavovat 10.kapitolu! :DD
No, tohle je první kapitola, kterou čtu z této povídky..Nuž, asi bych si to měla dočíst..Jo možná ještě dneska :D
Kapitola se mi líbí, je zajímavá a já chci další!:D Opravdu dobře píšeš!:)

4 Šárka Šárka | Web | 28. května 2014 v 17:28 | Reagovat

Nudnější kapitola? Ani náhodou! akorát vždycky než napíšeš další, zapomenu co se dělo v té minulé. Takže čím dřív bude nová, tím líp :D

5 the-hunter the-hunter | Web | 31. května 2014 v 22:44 | Reagovat

Dobrá práce, líbilo se mi to :). Jenom mám dotaz ohledně Lastona a oné... lišky - byl ten útok vážně jenom záminka, jak ho zbavit družiny (a tudíž všech nepříznivých vnějších vlivů), nebo to bude mít ještě nějakou dohru?

6 Simix Simix | Web | 1. června 2014 v 13:04 | Reagovat

No páni :3

7 Irith Irith | Web | 11. června 2014 v 15:27 | Reagovat

Četla jsem Tvůj komentář na blogu Ilon-Ky** . Proč tedy nepřidáváš další články? Jsem napnutá, jak to skončí s Nasuadou a s Murthagem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama