RECENZE- Syn pekel: Vlčí krev

8. září 2014 v 21:59 | Ilía |  Knihy
A zase na poslední chvíli, jak je u mě zvykem :D... a pokud se mi to ani teď nezobrazí, tak se jdu zakopat!!!

Syn pekel – Vlčí krev

Název: Syn pekel- Vlčí krev
Autor: Michaela Burdová
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fragment
Pořadí v edici: 1
Anotace:
Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky - nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach a lidé jsou pro ně pouhou kořistí.

Minulost vlkodlaka Nerana, nazývaného Syn pekel, je s Temnovlky pevně svázána. Pouze čarovný nektar Étarlininy slzy by mu mohl pomoci se odpoutat a zvrátit svůj osud. Musí uzavřít spojenectví s elfkou Liadel, kterou ze srdce nenávidí. Podaří se mu odhalit její tajemství? Bude Neranovi odpuštěna dávná zrada? Ve Velwetii mezitím propuká boj temných sil - třinácti démonů. Neran je vtažen do bitvy o moc. Kdo zvítězí, rozhodne o osudu celé země.



Děj:


Synové pekel téměř neexistují a smečka Temnovlků, nejsilnějších ze všech, po letech páření mezi rodinnými příslušníky pomalu, ale jistě degeneruje. Aragen, jejich vůdkyně, potřebuje najít druha a obnovit smečce opět síly. Vyhlédne si jednoho z posledních vlkodlaků, Nerana. Otázkou však zůstává, je Neran ochoten Aragen pomoci a obnovit bývalou slávu Temnovlků?

Nejspíš ne. Kdysi byl možná do Aragen zamilovaný, ale kvůli ní málem zabil svého bratra. Potřebuje pro jeho záchranu najít bájné Étarlinininy slzy. Tak začíná jeho velká výprava. S ním je donucena putovat elfka Liadel, která v minulosti Neranovi však hodně ublížila, a ten z jejich nucené spolupráce není vůbec nadšený. Dokáží překonat oboustranné antipatie, spojit síly a najít to, co oba tak zoufale hledají?

Hlavní postavy:


Nerana jsem si oblíbila hned na začátku. Jeho sílu a oheň v srdci nebylo možné nebrat na vědomí, a už od začátku mi, jak to říct, imponoval. Někdy se choval jako totální idiot (:D). Dost mě také překvapilo, že s Liadel tak rychle začal vycházet. Já být v jeho kůži, tak ji komplikuju život, co to jde, a rozhodně se jí hned nazačínám klanět a vzývat jako bohyni. Ale na tento "neduh" jsem u Míšiných postav už tak trochu zvyklá. Prostě ti chlapy nedokáží bojovat sami se sebou. Jsou to baby :D


Naproti tomu... Aragen. Nesnášela jsem tu ženskou. Tak otravná, sobecká, nesnesitelně ctižádostivá a až nezdravě sebejistá osoba se jen tak nevidí. Neříkám, že neměla něco do sebe. To ano. Ale já osobně ji nemohla vystát. Nemám k tomu už co říct. V pár chvílích mi z ní bylo tak špatně, že jsem musela knihu zaklapnout, uklidnit se a až potom zase začít číst. Je to silná osobnost. Řekla bych, že nejsilnější postava z knihy, ale to nic nemění na tom, že ji nemůžu vystát.


Liadel: Ona je taková... plochá. A ještě k tomu Mary Sue. Pamatuju si, že jsem ji v knize měla docela ráda (čtěte: snášela jsem ji :D), ale teď, když toto píšu, nemůžu si vzpomenout, co se mi na ní líbilo. Vlastně ano. Jednu věc si vybavit dokážu. Měla zrzavé vlasy :D

Moje hodnocení:



Možná si pod sebou právě řežu větev, ale mně se to vážně docela líbilo. Ne tak moc jako poslední díl Kříšťálů, ale rozhodně víc než Poselství jednorožců. Děj se hezky vezl, nikde nestál. Zvlášť musím pochválit pasáže s Aragen. Sice ji naprosto nesnáším, ale v jejích částech knihy mi běhal mráz po zádech. Kniha byla vtipná. Vím, že v některých recenzích jí vytýkali, že vtipná není, ale já se vážně párkrát zasmála a jednou jsem chytla naprosto regulérní záchvat smíchu.

Docela mě otravovalo, jak měla spisovatelka neustále potřebu mi připomínat, že elfové žijí v domech, které se nacházejí v kmenech stromů. Nehledě na tu podobnost s Eragonem. Jsem si ale vědoma toho, že se toho na příbytcích elfů moc vymyslet nedá. Ale myslím, že by to čtenáři stačilo říct jednou, max. dvakrát, a né biliardakrát. To pak jednoho opravdu začne štvát.

Kniha mě do sebe však dokázala vtáhnout. Je vidět, že se Míša pořád vyvíjí. Už to nebylo tak naivní jako Poselství, také se tam tolikrát neopakoval Míšin známý vzorec alespoň tří Mary Sue v jedné knize. Možná na tom má svůj význam také to, že se příběh odehrává v mnohem temnějším prostředí. Sladcí elfové se tu skoro vůbec nevyskytují. A Aragen bych za MS rozhodně neoznačila. Mám pocit, že se tam nachází jen Liadel. A to jen tak zpola. Což je rozhodně pokrok.

Sečtěno a podtrženo... je to spíš lepší než horší. Příběh není naivní a Míša se nás nesnaží ušetřit choulostivých situací. Párkrát mi to přišlo trochu nucené, ale to jsou jen detaily. Nejspíš mě teď ukamenujete... ale tohle je vážně docela dobrá knížka.
Takže 6,5/10

Děkuji Fragmentu za poskytnutí recenzního výtisku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama